|
1.11.2003
29.10.2003 S malým spožděním, ale přece. :) . Já sám jsem na tuto akci také vyrazil. Jsem v praze celý týden, takže jsem na autoshow vyrazil hned první den. Na internetu jsem si přečetl program a byl jsem dost zvědav. Bohužel, jak se ukázalo, vše bylo přichystáno až na víkend. Co se týče audia, nenalezl jsem skoro nic. O tuningových járách taky ani památky. Zaujal mne možná stánek od tvůrců hryC. McRay a pod. Přivezli asi repliku Focuse WRC, namontovali do něj trenažér a na přední sklo nalepili obrazovku. Docela jsem si zajezdil. Špatný nápad nebyl ani stánek Renaultu s informacemi o F1 a další repliky F1. Z normálních autíček mne zaujal asi nejvíce Renault Megane Cabrio. Jinak to byla bída s nouzí. Příště musím vyrazit rozhodně o víkendu, jako Vlado.
vlado 22.10.2003
10.2003 Už o prázdniny mi přišel tento usměvavý mailík. Když jsi uvědomim, že jde o hubenou blonďatou modelku (jak tedy autorka popisuje sama sebe), velice mě to potěšilo. Jen doufám, že se při jejích jízdách neprojevu blonďatý syndrom, který je věsměs víceméně všem blondýnkám jak je známo vlastní. Ale ona je určitě vyjímka. Za mailík jí děkujem a do budoucna přeji pokut co nejméně. Zajímalo by mne, jaké jste měli zkušenosti s již tak profláknutou akcí Kryštof. Já jsem musel během oné akce 3x stavět a oběhnout auto, vše vysvětlit, ukázat a zase nepotrestán odjet. Nejlepší zastávka byla na cestě z Prahy domů do Loun v pátek dopoledne. Kecal jsem se spolujezdcem a drandili jsme si to home. Podvědomě už nerespektuji tu divnou značku s nápisem 50, všude jinde možná ano, ale né na úseku dlouhém 5 km, kde se nic neděje! To prostě odmítám. Ale v onen den jsem si toho prostě nějak nevšiml, o akci jsem samozřejmě věděl a přeci jen nejsem dobrovolným sponzorem benga-boys. Nu tedy, kecali jsme a jeli si to tak 90km/h a vtom se můj zrak ze směru od spolujezdce přemístil dopředu na vozovku, kde již stála policistka a mávala si na mě jakýmsi červeným terčíkem. Usoudil jsem, že mě asi chce vysvětlit pár věcí a poprosit mě, že mám jet vskutku 50km/h :). No abych se přiznal, v peněžence jsem měl čerstvou výplatu za brigádu za minulý týden, tedy něco kolem 8000 Kč. Hned mě zamrazilo, když jsem vystoupil, šel jsem do báglu jako hledat peněženku a vyndal jsem z ní nepozorovaně patřičný obnos, jsem přeci jen chudý student a tak mi v ní zbylo jen cca 150Kč. Poprvé musím přiznat, že ona policistka se celou dobu chovala nadmíru slušně a chápavě. Nejlepší na tom bylo, že byla i velice pěkná, menší blondýnka, odhaduji ji na nějakou sekretářku šéfa, která byla nucena touto akcí opustit prostory kanceláře. Vš proběhlo v klidu a pořádku, radar naštěstí neměli, takže jsem hezky drandil dál. Večer jsem si tuto trasu ještě zopakoval, ale naštěstí byla tak neproniknutelná mlha, viditelnost tak cca max 5m. Takže pokud by mi tam nějaký policmen nebo policmenka vlezla, bylo by asi veselo. Nicméně jsem opatrný řidič se zodpovědností a jel jsem velmi často i rychlostí né o mnoho překračující 40 km/h. Pod tímto mým kratším úvodem, připojuji onen dopis, kterým to mé dnešní povídání začalo. Takže milý přátelé tuningu a kamikaze, Pište!
Zdravim kluci..,
Následující článek pro vás sepsal Vlado. Musím uvést, že je to sepsané narychlo. Byl mi navíc předán okénkem jeho zelené filcky, právě jedoucí nach M. Boleslav. Přes týden je z něj těžce pracující člověk. Takže na onen článek zbýval čas během tohoto víkendu. Asi se na něj chudák chystal při sobotním odpoledni nebo nedělním dopoledni. V sobotu jsme se zůčastnili tuningového srazu v Chomutově (brzy bude článek), takže čas nezbyl. Na sobotní večer jsme si domluvili spolu s Davidem, Vladem a mou maličkostí malé randevou ve zdejším vidláckém klubu. Během večera se ještě nečekaně objevili i Vláďa s Martinem. Sepsání článku se tedy odsunulo na nedělní dopoledne. V neděli jsem se chystal odjet do Prahy okolo 13 hod, takže to byl čas jeho uzávěrky,.. no bohužel..! Na sobotní Davidovou narozeninovou párty jsem dorazil již posilněn dvojitou rundou red bullu s růžemi. Večer probíhal až na menší problémky skvěle. Je to na článek, tak možná někdy v zimních měsících se k němu vrátím. Vše zkrátím,.. hrály se písničky pro Kamikaze, tancovalo se, pilo a smálo se v nejvyšším tempu. Musím zmínit i slova jednoho maníka, která mne velmi pobavila. Když nás viděl přijít, na krku náš houpající se stříbrný znak, jen tak ke svým kamarádům prohodil: „á sebevrazi (kamikaze=hrdinní sebevrazi)“. Naše řádění ukončila až zavírací doba onoho „klubu“, tedy 5 hodina ranní. A naše skóre? Když se zbaběle vytratil David s přítelkyní, kalilo se dál, když došli peníze mě, kalilo se dál a když došli peníze Vladovi, byl tu ještě Martin, koupil poslední, ten večer již 6 smrtící lahev bublinek a dílo zkázy bylo dokonáno. Krom občas se přichomítnuvších lidiček, jsme oněch 6 lahví vybumbali asi v 5 lidech! Hrůza! Na ostatní panáky a přípitky si raději již nevzpomínám... Druhý den ráno (9:15) jsem se probudil poměrně redy to fire (jak by řekl můj kamarád Karlos). Do 11 jsem čekal na Vlada, kdy se oběví ve dveřích mého pokoje, kanceláře, bordelu, studovny a bůhví čím vším mi ona místnost je. Neobjevil se. Vzal jsem tedy phone a zkusil ho prozvoněním navést na dávno již zapomenuté závazky,.. NIC! V půl jedné jsem mu myslím napsal, že se můj odjezd odkládá na 14 hodinu. V jednu hodinu mi volal, úplně vyřízeným hlasem, že právě vstává a že na článek z pochopitelných důvodů kašle. No když jsem mu otevíral domovní dveře v půl druhé, uvítal mě slovy: „ach ty zvony“! .. Tak si prosím uvědomte, kolik energie nás provoz našich těl, aut, stránek a ostatních věcí stojí... Ale pořád nám to ještě stojí za to! Co by také byli Louny a široké okolí bez svých KAMIKAZE? matneo
Kolem desáté dopoledne jsme tedy, v bojové formaci vyrazili vstříc novým mosteckým dobrodružstvím. Pro cestu jsme zvolili volnější tempo, které dávalo vyniknout koloně šesti upravených aut: dvěma pick-upům, zlatému Golfu IV, stříbrnému trojkovému BMW, Astře G a Hondě Prelude a v Mostě se k nám později připojil ještě černý VW Golf IV. Na zadní bráně u okruhu jsme si vyzvedli průjezdy do areálu a zamířili jsme k hlavní bráně, kde jsme si zpestřili čekání ve frontě trochou muziky a už tam jsme vzbuzovali poměrně velkou pozornost. A nejinak tomu bylo v areálu okruhu během našeho přesunu na pořadateli vyhrazené místo. Tady jsme rozestavili vozítka, opět trochu poladili muziku a poté se vydali na obhlídku areálu. Na diváckém svahu byl k vidění kromě naší prezentace, mimo jiné také stánek Mazdy, která zde prezentovala především sportovně zaměřené modely, ale hlavně unikátní kousek Mazdu RX-8 s Wankelovým motorem. Bohužel jsem nějak prošvihl, jak RX-8 zakroužila po okruhu. Po letmé obhlídce svahu jsme zamířili do boxů, tady bylo ke shlédnutí prakticky to, co vždycky, takže jsme pouze udělali několik fotek a zamířili zpět na, pro nás v tu chvíli důležitější, divácký svah. Tady jsme vždy během klidu na závodní dráze opět trochu poladili muziku, především Martinův Golf se ukázal jako taková pěkná pojízdná diskotéka. „Libé tóny“ přilákali k našemu „stánku“ davy lidí, co se chtěli na vlastní oči přesvědčit, co že to tady parkuje za vozítka a během chvíle byla auta doslova pohlcena davem. Velké pozornosti se těšil také notebook, na kterém bylo možné vidět nejen off-line verzi našich stránek, ale také několik videí z našich předchozích akcí. Na okruhu jsme pak mohli vidět působivé vystoupení motocyklových kaskadérů a pak už byl čas na nejočekávanější akci dne a to závod ME Trucků ve třídách Race Truck a Super Race Truck. Chvíli před závodem Race Trucků navíc začalo dost slušně pršet takže trať byla během chvilky pod vodou, což sice přehodnotilo šance jednotlivých závodníků, ale na druhou stranu se závodníci vrhali do zatáček s mnohem menší razancí než obvykle. Bohužel se závod nepodařilo dojet českému závodníkovi F. Vojtíškovi, který jinak podával velmi pěkný výkon. Na závod Super Race Tracků už ale trať oschla a mohli jsme tak vidět několik působivých přetáčivých průjezdů zatáčkami. Tady se alespoň dařilo Kolocovu týmu Buggyra. Po závodě ale už nastal čas k odjezdu a tak jsme opět v „klidném“ tempu vyrazili v koloně, tentokrát už pouze čtyř aut do Loun. Klidná cesta nám vydržela zhruba tak 5 km, pak se mezi nás připletlo černé BMW X5, které se nám přilepilo na kufr, to jako výzvu pochopil za ním jedoucí Marek s pick-upem a při dalším předjíždění už mělo BMW přívěšek v podobě Škody Felicia Pick-up, když se této dvojici podařilo dojet Martina s Vláďou přišel pro řidiče BMW další šok, nejenom, že jeho nejrychlejší auto na světě za 2 mega peněz nedokáže ujet škodováckému náklaďáku, ale ještě mu bez větších problémů ujede dehtový Golf. A tak jsme jen se smíchem přihlíželi tomu, jak ve stylu „je čas udělat“ „iks-pětce“ pá, pá, v dálce mizí zlatý Golf zahalený černým dýmem, daleko za ním jede černé bávo s pick-upem v závěsu. Na stylu jízdy bavora už byla znát lehká nervozita, jelikož jeho předjížděcí manévry nebyly právě nejčistší. A typoval bych, že nejpozději v pondělí ráno volal do BMW, co že mu to prodali za pomalou popelnici. My jsme se pak ještě sešli opět na lounské shellce, kde jsme ještě rozebrali zpáteční cestu a pak už jsme se rozjeli do svých domovů s pocitem skvěle stráveného dne.
autor: vlado
22.8.2003 Jak jsem sliboval, tak také činím. Pro fanoušky KAMIKAZE přináším sice se značným časovým zpožděním, ale přeci, článek o závodech na mosteckém autodromu. Článek jsem poskytl jinému serveru, takže ho zde nemohu uveřejnit ve stejné podobě. Bylo potřeba tedy něco málo pozměnit. Musím přiznat, že mě tvorba dvou článků o tom samém moc nevzrušuje, ale.. Tak bohužel, nakonec jsem článek (rozpálený autodrom), co zde byl a měl zůstat, musel sundat z webu. Nešlo to jinak, takže se všem čtenářům omlouvám. Brzy zde ale bude jiný, docela podobný. Bohužel ho ale bude muset napsat Vlado! Je nyní čile pracující osoba a tak mu nezbývá moc času. Navíc dělá v prehistorické firmě ( :-) ) , kde mu ani neumožňují přístup na web! Také jsem ho ještě navíc pověřil jiným článkem. No uvidíme, nějak to snad společně zvládneme. PS.Kdyby snad přeci jen někomu onen článek nedal spát, doporučuji se mrknout na web www.tuning.cz , kde ho můžete vidět v původní verzi.
14.8.2003 Czech Truck Prix a KAMIKAZE v Mostě Poslední srpnový víkend se již tradičně koná na mosteckém autodromu Czech Truck Prix. Spolu s touto jedinečnou podívanou se bude samozřejmě konat i mnoho doprovodných závodů, např. vždy velice zajímavé závody Škoda octavia cupu. Na tento super víkend se samozřejmě chystám již delší dobu. Minulý víkend jsem se zúčastnil podniku s názvem Metrostav – Interserie I.S.O. Sprint Challenge, Mezinárodní mistrovství ČR automobilů na okruzích. Z blíže nespecifikovaných důvodů nemohu poskytnout článek pro naše stránky v podobě, kterou jsem sepsal pro jiný tuningový server. Aby ale čtenáři a fandové kamikaze nepřišli ani teď zkrátka, článek buď ještě jednou napíši v jiné podobě nebo ho nechám sepsat např. Vlada. Pro vás, pro fandy tuningu, rychlých kol a krásných dívčích těl, mám ale jinou nabídku. Jako tuningový klub s již v našem kraji zvučným a známým jménem jsme obdrželi pozvánku od mosteckého autodromu vystavit zde naše skvosty a miláčky. Jde tedy o zpestření diváckého svahu. Nevím kolik dalších klubů a lidí přislíbilo účast, ale náš klub byl první (jak jsem se dozvěděl z telefonátu z autodromu). Musím říci, že se je tedy na co těšit a každý správný fanda si to nesmí nechat ujít. Na svahu budeme určitě dostatečně vidět a slyšet, přichystáme pro vás čtyři až sedm autíček. Dále bude k dispozici náhled na naše stránky v OFFline verzi a určitě vymyslíme i něco dalšího. Nechtěl bych předbíhat, ale snad dovezeme Hondu Prelude v novém slušivém kabátu, zlaťoučkého Martinového Golfa IV, dva supr pick-upy (jeden z nich je replika okruhové verze), Corrado (všichni jistě znáte, fosforově žlutá a oranžová, Rosťa), čerstvě narozeného Golfa I cabrio, no a možná i nějaké další kousky. Všechny tunery a tunerky tímto zvu a doufám, že se v hojném počtu všichni shledáme. Všem ostatním klubům nebo i jednotlivcům nabízíme prostory okolo nás pod záštitou KAMIKAZE (v tom případě se co nejdříve obracejte na mě na tel. 604566846, měli by jste umě k vyzvednutí vjezdovou kartu a pár vstupenek) nebo se obraťte na mostecký autodrom na číslo +420737237415. A když už nic jiného, tak alespoň za svoji účast dostanete samozřejmě povolení k vjezdu a vstupenku zadarmo. autor: matneo 4.8.2003 Či-ua-ua vlna ve stylu KAMIKAZE
autor: matneo
3.8.2003
Začnu otázkou:" kolik z
vás už někdy mělo autonehodu?" a nemyslím tím jen tak ledajakou,
myslím tím nějakou větší, vážnější. Ti z vás, kdo již nějakou takovou
zažili, si autor: matneo
28.7.2003
autor: matneo 13.7.2003 Milí příznivci klubu kamikaze, je to až k neuvěření, ale stalo se, po několika měsících nečinnosti se rozhodl zplodit nějaký ten článek můj kámoš Vlado (Vláďa). Jde prý jen o jednu věci, a to že prý není přes zimu o čem psát. To má na jednu stranu samozřejmě pravdu, ale jak by jste k tomu přišli Vy, věrní příznivci klubu. Když už se nedračí přes zimu venku na silnicích,musíme to dohánět alespoň surfováním na webu. Ale to už kecám úplně o něčem jiném. No jak se mu článek povedl nebo ne, posuďte už sami. Mě se líbí. Jen dodám, že jsme jedli pili a hodovali, což je z uvedených fotek snad dostatečně zřetelné. A těch jeho narážek na moje fávo si nevšímejte, je to pouho pouhá závist sportovního podvozku od HP sporting (zdravim Vlado). A uznejte sami, komu jízda na debilních a k tomu ještě neuvěřitelně poškozených kočičích hlavách dělá dobře.
Přesně tak, kdo příště nepojede s námi na Hradec 2004 z klubu kamikaze a jeho příznivců, je u mě absolutní baba a asi si nechce dělat ostudu se svým plecháčem. Holt nejsou všichni tak nad věcí jako já, který už pokusy o tuning fáva se studentským příjmem prostě vzdal. A takové řečy, že pro někoho tyhle velké srazy nejsou to pravé prostě neberem (Davide, Marku, Vláďo M).
autor: vlado
1.6.2003 Extra kousky z Hradce, neboli TUNINGpárty 2003
Pro všechny lidičky, co byli i nebyly na skvělé akci Tuningpárty 2003 v Hradci Králové tento víkend. Článku na našem webu se dočkáte snad zanedlouho, jelikož mi jeho napsání přislíbil Vláďa, což by byl na něj po takové době slušný výkon. Takže zde zatím umístím pár fotek a zbytek nechám až na článek. Pokud by článek nebyl do čtvrtka, pokusím se o něj sám, ale nevím jak to stihnu, mám poslední dobou dost honičku a v pátek frčím do Chortvatska.
autor: matneo
29.6.2003
Vraťme se ale k hlavní ceně všeho toho pachtění za
nej tuningem a slosování vstupenek z Příbrami. Jak jsem se z bílé, a
po mnoho dní i jediné, úvodní stránky autotuningu dozvěděl, vyjednali
pořadatelé vyhlášení slosování a samotné slosování na akci v Hradci.
Na hradecké tuningparty probíhalo samotné slosování za branami celého
areálu (z právních důvodů), aspoň to tak mělo být (nebylo). Takže jsem
na místo slosování dotáhl svého kámoše Vláďu, cesta na ono místo nám
v neskutečném pařáku zabrala tak čtvrt hodiny. Na místě již čekali
příbramští s jejich POLOtovarem, vhodil jsem do krabice svou vstupenku
která mi zůstala ještě z Příbrami celá a neutržená. Začalo se losovat
a jelikož
autor: matneo 16.6.2003 Ve čtvrtek do našich kin přijde film 2Fast 2Furious, je to pro všechny tunery velmi očekávaný bonbónek Jak by také nebyl, když nás prvním dílem uvedli do jiného světa. Já osobně si dnes asi rezervuji lístky na premiéru nebo na nějaký pozdější den. Ale teď přijde to hlavní: film jsem již viděl a nyní zde v pár řádcích zveřejním můj názor. Film začíná docela slibně, mnoho nabušených aut, mnoho krásných dívek (nebo dě..k?), auta sou opět supr a málokdo by si je nenechal líbit. Po letmém představení jednotlivých aut přijde na řadu závod, ale ne sprint, je to jakási trať s nesmyslným závěrem, kdy přátelé hlavního hrdiny Briana zvednou o značný kus padací most přes řeku a on se svojí károu skočí, skočí i ostatní, no chtěl bych vidět ty auta, jak by skutečně po takovém letu dopadly. Jako poslední skočí se svojí károu taková podivná, docela ošklivá poloasiatka (H S2000), po dopadu jí aspoň skvěle odlítnou přední spojler a něco dalšího, no škoda tak min za 50 litrů, když vezmu v úvahu kolik ten supr spojler stál, pak barva,... , a ona se tomu jen usměje. Tahle postava je v celém filmu pochybná, asi její zapojení do filmu režisér za malou úplatu někomu slíbil. Pokračování filmu je z tunerského pohledu nudu, nuda, nuda. Dojde samozřejmě na závod, ve kterém si amíci musí připomenout, že ty jejich káry sou stejně nejlepší, a Briaen by vlastně bez jedné léčky vyhrát nedokázal. Další scéna, která mě zklamala byla honička s policii, kdy nabušené EVO a Mitsu Eclipse Spider jen ztěžka ujíždějí policii na dálnici, kde kličkují mezi auty. No děs. Dál už se nechte překvapit. Na závěr chci říci, že tohle je jen můj subjektivní názor, a netvrdím, že ten film nestojí za shlédnutí. Ale už to není moc podobné prvnímu dokonalému dílu. autor: matneo 8.6.2003 III ATC tuning sraz = velké očekávání a velké zklamání Bohužel teď ještě nemám čas abych se nějak rozepsal a vyjádřil k ATC tuning srazu v Dlouhé Lhotě na letišti, který se konal tento víkend. Také jsem ještě plný špatných dojmů a moje hodnocení by nebylo objektivní. Článek napíši někdy v průběhu týdne. Zatím jsem dám jen nějaké fotky.
autor: matneo
25.5.2003
autor: matneo 12.5.2003 Ještě jedna perlička: Po dopsání tohoto článku jsem se číhnul do emajlové schránky kamikaze-tuning@seznam.cz a našel zde zajímavý příspěvek. Zatím ho nebudu veřejně komentovat, jeho autorovi jsem napsal na danou věc svůj osobní názor, který se možná neshoduje se všeobecným názorem klubu kamikaze. Proto se poradím s ostatními a uvedu zde naši oficiální reakci na tento dopis. Dopis přikládám pod tento článek.
13.5.2003 A zde přikládám ten email, který přišel těsně po dopsání mého posledního článku. Nevím jestli se přesně hodí nadpis tohoto příspěvku: Naši fandové, ale už jsem to tak jednou zavedl a měnit to nebudu. Také mě napadlo, tento email nezveřejnit, ale narozdíl od TV Nova se kritiky nebojíme a nebudeme se trapně bránit napadáním autora. Prostě má svůj názor, který máte zde:
jelikož naše
vydavatelství vydává řadu knih o tuningu a sportovních úpravách 23.4.2003 Jarní garážové párty ve stylu kamikaze
autor: matneo
9.4.2003 Pohled z druhé strany, aneb brigáda u dopravní policie Praha A jaký, že je závěr? No asi takhle: pochopil sem pár věcí z jejich pohledu, ale bohužel jsem zjistil, že to záleží jen na nich, jak s váma naložej a co je nejhorší? Prostě to, že ty naše domácí (lounský) sou absolutně znepřátelená a neústupná k jakékoliv diskuzi nepřístupná strana. autor: matneo 27.3.2003
Jarní sraz v Kralupech nad Vltavou
Datum: sobota 19.dubna 2003 25.3.2003
Doufám, že komentáře už bylo dost, tak se raději podívejte na fotky.
autor: vlado
Vážení přátelé tuningu, 4.3.2003
autor:matneo 25.2.2003 Opět jsem dostal skvělý emajl a opět od Davida K s černou borou. Pomalu začínám přemýšlet, že občas svými kousky patří duchem i autem jednoznačně ke kamikaze. Dokonce i častěji přispívá na tyto stránky než lecjaký lenoch od nás (čus vlado). Ale na obranu mého kamaráda vlada, musím říci, že taky studuje a prakticky není z jeho pohledu o čem psát. Zdravim
Kamikaze, 21.2.2003
Ustanovili jsme si tedy základní seznam potřeb, které budeme potřebovat. Bohužel je to náš první kamikaze sraz pořádaný i pro veřejnost. Pro úspěšné uspořádání a zvládnutí této akce si musí každý z našich členů vzít jednu z těchto věcí za svůj osobní úkol. Obracím se i na vás příznivce tuningu. Pokud můžete jakkoliv přispět k této akci ať již materiálně, fyzicky nebo máte nějaké nápady nebo zkušenosti, ozvěte se nám na email. Za vše budeme rádi. Seznam věcí se asi pravděpodobně rozroste, ale tady je zatím vše co nás zatím napadlo.
23.2.2003 Všiml jsem si, že už jsem vám pěkně dlouho prostřednictvím našich stránek nepřinesl žádnou zahraniční inspiraci. Abych vše napravil, navštívil jsem můj tisíci členný archiv foteček a vybral pár kousků co rozhodně stojí za uveřejnění. Takže tady je máte, může si trochu postesknout nebo chytit inspiraci.
autor: matneo 22.2.2003 Tuto veselou příhodu jsem naštěstí neprožil já, ale můj kamarád Honza (alias přemet prkenná podlaha, jak by řekl geňa se suchošem). Bydlí na vesnici a v jedné sousední, nedaleko té jeho, objevili odstavené auto, už přesně nevím co to bylo zač, ale myslím, že nějaké staré mitsu nebo mazda (briketa-tedy diesel). Dohodli se s kámošema, že si to auto na laně odtáhnou a vyblbnou se s ním. K jejich velkému překvapení byla nádrž skoro celá plná. Tak jsem se ho hned zeptal, jestli si je stoprocentně jist, že auto bylo odstaveno. Ujistil mě, že určitě. Takže auto nějakým způsobem nastartovali a chtěli se projet. Jak už to tak bývá, ani on a ani jeho kamarád nemají řidičák. Jelo jich v autě snad pět. Bylo to v období sněhu, závějí a uklouzané ledovky. No a jak tak jezdili a projížděli zatáčky bokem, tak jim to jednou nevyšlo. Právě když to trošku více rozjeli a chtěli se trefit na mostek obehnaný svodidly a vedoucí přes potok v hlubokém korytě. Zradilo buď auto nebo driverské „schopnosti“ klučiny bez řidičáku a oni prorazili svodidla a autem, které se převrátilo během letu ne střechu dopadli do STUDENÉHO potoka. V autě bylo prý hned vody od střechy po prsa. S nějakým rozepínáním pásů si nemuseli dělat starosti, jelikož je samozřejmě při takových vylomeninách nepotřebují. No prostě nějak z té kánoe vylezli a zkontrolovali potopené mobily a tak. Nicméně první o co se můj kamarád staral bylo, jestli někomu zůstaly suchý cigára aby si mohli na oslavu mokrých zimních hrátek zapálit. Bohužel nemám k tomuto článku žádné fotky, tak vám alespoň přiložím obrázků se stejnou tématikou.
autor: matneo
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kamikaze
se minulý víkend zúčastnili dne otevřených dveří na autodromu duhové
energie v Mostě. Na podzimní akcičku se vždy velice těšíme, takže ani
letos jsme si nemohli odpustit rande s okruhem. Tato akce je vždy
shodou okolností naplánová vždy přibližně stejně jako sraz na
brněnském okruhu. Naštěstí nás Brno nikdy moc netáhlo. I na mosteckém
okruhu se konal menší neoficielní tuningový sraz. (Ale jak jsme
později viděli, přijeli samý známí z blízkého okolí, takže by to
příště chtělo větší reklamu a hlavně lepčí organizaci). Domluvili jsme
se na tradiční sraz o půl desáté u Shellky v Lounech. Ve sjednanou
dobu jsme na místo s Vladem a přítelkyní dorazili. Pozdravili jsem se
s Vláďou, Markem, Davidem a pinďou (zdravim Miloši). Prohodili jsme
pár slov a Marek nám slavnostně představil opraveného pick-upa (za
jízdy se Davidovi otevřela kapota) s novým make-upem v podobě otvorů
v kapotě. Otvory jsou skoro tak velké, že podle Martinových slov je
možné dolívat vodu a dokonce vyměnit i tlumiče J. No bohužel, moc
dlouho jsme se z pick-upa neradovali. Cestou tam jsme na mokré vozovce
dostali hodiny a když už jsme se v táhlé zatáčce skoro přetočili o 360
lehce jsme vzali svodidla. Píši „my“ cestu do Mostu jsem absolvoval
s Markem na sedadle spolujezdce (že si ale umím vybrat co?). Pick-up
to ale celkem zvládl a nyní je již v lakovně. Do Mostu jsme tedy
dorazili víceméně v pořádku, u vjezdu jsme sklidili pár usměvavých
pohledů a komentářů. Za moment jsme již osadili objednané depo a
snažili se rozchodit pick-upa. Po menších problémech se vše zdařilo a
Vláďa mohl vyrazit na pár zahřívacích kol. Po druhém kole se vrátil na
laně- proražená olejová vana. Zajel si tedy do Podbořan pro novou,
Marek jí v děsivém mrazu namontoval. Vše se pak rozjelo tak, jak bylo
v plánu. Po okruhu se v závodních vozech (pick-up freestyle, vrchařský
civic a okruhová octavie) vozili přátelé, sponzoři nebo výherci ze
soutěže s rádiem Agara. My s Davidem jsme měli později jinou zábavu.
Domluvil jsem prezentaci jeho hondičky do časopisu Tuning-magazine,
takže jsme se po krátkém seznámení s majitelem časopisu, fotografem a
šéfredaktorem v jedné osobě (Robert Bezoušek) vydali na věc. Na okruhu
se už v té době proháněli civilní autíčka a civilní řidiči hodněkrát
přecenili svoje schopnosti. Bylo k vidění i pár „axlů, tulupů, salt a
přemetů“ snad se nikomu nic nestalo. No to je tak když na okruh vyrazí
lidé, co mají na normálních silnicích plnou hu.. keců a pak skutek
utek. Ale tito alespoň měli dost odvahy vyrazit na okruh a poprat se
s ním. Narozdíl od jednoho mého známého, pořád samé kecaní a skutek
utek, když jsem ho lákal do Mostu, tak se jen vymlouval, peníze,
nemoc, stav auta a pod. Ale při každé druhé debatě před lidmi se
nezapomene zmínit o situaci, kdy jsem s ním jel v noci po dálnici v uheláku
jeho táty při maximálce toho pochybného stroje (190 km/h). Když jsem
mu řekl, že by nikdo z nás Kamikaze za těchto podmínek takhle rychle
nejel, začal se trošku naparovat. No jenže věřte člověku, co toho moc
nenajezdil, navíc jen do té doby převážně s obyčejnou starou filckou,
zkušenosti z extrémních situací na silnici žádné (čau Davide P...Ale
jinak je to supe kluk :) )... No nebudu to dále rozebírat... Takže než
se příště začnete na normální silnici předvádět, cože to ta vaše
plechovka dovede, zkuste se nejdřív svézt na okruhu a vyzkoušet si pár
věcí. ..No focení proběhlo dobře a my jsme se mohli vrátit zpět
k dovádění na dráze. Po okruhu jsem se ten den naposledy svezla zase s
Markem a musím uznat, že své autíčko proháněl ze všech nejdivočeji, na
hranici možností a neubral a neubral. Na závěr musím řici, že se
víkend vydařil, škoda jen že bylo mokro a krutě chladno. Takže příště
čao.
Nedalo mi to, a ačkoliv
Prahu zrovna moc nemusím (můj osobní názor, nikomu ho nevnucuji),
v zájmu stránek a také ze zvědavosti jsem se minulý víkend cestou
z Mladé Boleslavi do Loun zastavil v našem hlavním městě, mj. abych
shlédl, dnes již tradiční, výstavu nazvanou Autoshow 2003 a konanou
na Pražském výstavišti. Pro návštěvu výstaviště jsem zvolil sobotu,
kdy se dala očekávat nejvyšší účast vystavovatelů a také návštěvníků.
Jako první jsem navštívil pavilon se „sériovkami“, kde se představilo
i několik novinek jako Chrysler Crossfire nebo Renault Megane Cabrio,
bohužel jsem nějak pozapomněl projít i druhou část pavilonu, kde se
také nacházelo několik zajímavých kousků. Sériový plecháči, ale stejně
nebylo to, co mě zajímalo nejvíc. Jako další přišla na řadu expozice
věnovaná ozvučení vozů a když říkám ozvučení nemám na mysli několik
podivně skřípajících papírových reproduktorů připojených k autorádiu
neznámého výrobce, ale propracované systémy značek jako např. Pioneer,
Kenwood, JBL, Blaupunkt a Velocity. Na místě bylo samozřejmě možné
zakoupit nejrůznější autorádia, zesilovače, reproduktory, subwoofery
snad ve všech možných i nemožných provedeních a vše ostatní co ke
kompletnímu ozvučení auta patří. Pak jsem prošel několik dalších
menších pavilonů, kde bylo k vidění např. něco málo z automobilového
sportu, několik vytuněných aut nebo druhý největší český výrobce
automobilů Kaipan, vyrábějící repliky vozů Lotus 7. Přes to vše jsem
se dostal k tomu, co mě zajímalo nejvíc a to byl tuningový sraz
uprostřed areálu výstaviště. A opravdu bylo místy na co se dívat,
bohužel ani tady nedošlo k eliminaci zprzněnin modelu Schade 120, ale
jinak se jednalo vesměs o povedené exempláře a zvuková kvalita
aparatur některých vozítek by s klidem mohla konkurovat vozům
z pavilonu věnovanému audiu a nejspíš i některé menší diskotéce. Během
celého sobotního odpoledne probíhala ještě řada doprovodných akcí jako
třeba škola smyku nebo možnost svezení se po terénní dráze v Nissanu,
kde ale byla tak dlouhá fronta, že jsem si tento zážitek s klidem
odpustil. Celkově bych ohodnotil pozitivně snahu pořadatelů zaměřit
výstavu nejen na klasické sériové modely automobilek zastoupených na
našem trhu, ale doplnit ji i o ukázky tuningu a autohi-fi.
Zimní počasí, únava.
nuda,... tak to ne! Takhle by to nešlo. Rozhodně ne u nás, u Kamikaze!
V sobotu ráno jsem vyrazil do Podbořan udělat nějaké technické úpravy
(spíš opravy) na autě. Na dílnu jsem dorazil okolo půl deváté
dopoledne. Chvilku přede mnou přijel i Vláďa s Martinem. Zajel jsem si
na dílnu a pustil se do práce. Celkem to šlo, plánoval jsem, že tam
budu tak do 17h. Jenže před obědem mi bylo řečeno, že večer jedou
kluci pryč a že chtějí skončit dříve. No nakonec s vypětím všech sil a
se značnou Martinovou pomocí (díky), bylo dílo hotovo už něco okolo
čtvrté hodiny. Odpoledne jsem přemýšlel, zda-li nepojedu večer s
klukama do Beltinu nebo nezůstanu doma, tak jak jsem komusi slíbil. No
slib jsem porušil (i když mě to pak občas mrzelo) a vyrazil po sedmé
hodině směr Chomutov. Ještě jsme vyzvedli ostatní členy bandy a byli
jsem od Kamikaze komplet (no možná Vlado chyběl). V Chomutově jsme
něco málo pojedli a popily a vyrazili na onu párty, kam jsme byli
pozváni od místního rádia Agara. Ještě před vstupem na diskotéku jsme
s Markem rozdrtili ve fotbálku ostatní žabaře, potřeli hlavu jakýmsi
svítí¨cím gelem (svítili mi pak i ruce) a tradá do akce. Jakožto řidič
(snad nejlepší role, jelikož vám druhý den není blbě, celkem nic
neutratíte a můžete se ještě smát ostatním), potřeboval jsem jet druhý
den brzy do Prahy a celodenní opička by nebyla to pravé, jsem si
připil pouze pár kapkami šampusu a zbytek večera jsem střídal nealko
drinky. Nálada byla bezvadná, hudba na diskotéce přesně podle mého
náročného vkusu a lidičky u našeho stolu rovněž dávali najevo, že
tenhle večer bude stát za to. S přibývajícím časem přibývali i
lahvičky šampusu a ostatních alko-zabijáků. Tancovali jsem , co to jen
šlo. navíc jsme na diskotéce potkali naší starou známou Ivanku
(striptérka), takže bylo i na co koukat, měla sebou ještě jednu
spolutanečnici, která rovněž věděla jak rozproudit davy. Okolo
dvanácté hodiny už byli všichni členové absolutně mimo a jen jsem
čekal, jak tohle může skončit. Ještě nějakou chvíli to trvalo, ale
výsledek stál za to! Ještě nikdy jsem neviděl Marka takhle mimo,
Martin celou cestu zpět plácal v autě blbosti, až do chvíle než usnul,
Vláďa byl docela v pohodě a David se z toho asi vytancoval. Cesta domů
byla dosti otravná, kecání ze zadního sedadla jak mám jet, ať jedu
rychleji nebo naopak pomaleji a ať vypnu topení nebo že mě zezadu
budou omývat jejich vnitřní zásoby... No v tuhle chvíli jsem toho dost
litoval. Ale co... Bohužel jsem za celý večer já osobně nepořídil ani
jednu fotku, ale napovím, že pokud budete chtít, nějaké fotky jsou na
světě.. :) 
Možná, že jste již na
našich stránkách zmerčili upoutávku na účast naší partičky KAMIKAZE
v Mostě. Byli jsme pozváni na divácký svah k tribunám, jako doprovodný
program pro návštěvníky nedělního, trucky nabitého dne. I když ještě
během sobotní noci vznikly určité pochybnosti o účasti některých
členů, jelikož já s Vaškem jsme se nechali vytáhnout Vláďou a Martinem
od sobotního televizního programu se slovy: „Jedeme na chvíli na
Nechranice.“ jsme vyrazili vstříc brutální pařbě, zakončené v půl
třetí ráno téměř dvou a půl tisícovým účtem na zdejší diskotéce.
Nakonec jsem byl rád, že jsem ten večer nafasoval klíče od Martinova Golfa a celý večer kalil pomerančové Cappy. Zhruba v polovině večera
mě to sice dost, jak se říká lidově, sra..., ale při pohledu na do
mrtva vykalené kamarády se mi zdála jejich účast na lounské Shellce
v půl desáté ráno dost nereálná a rozhodně jsem jim případné brzké
vstávání nezáviděl, ale naši borci ukázali, že nad nimi alkohol jen
tak nezvítězí a dorazili všichni. 
Pátek večer, práce je ta
tam, tak co jiného by mohli dělat KAMIKAZE, než si užívat. Přesně tak
to bylo i tenhle pátek. Bohužel jsme nebyli ani zdaleka komplet, ale
co se dá dělat. Vrátil jsem se v pátek z mého prázdninového jobu a
odpoledne jsem jen tak volal Vláďovi. Doteď jsem byl skoro celé
prázdniny pryč z Loun, takže jsem vlastně o prázdniny ještě nikde s
kamikaze nebyl, nebyl jsem ale dokonce ani nikde v Lounech, což mě na
druhou stranu už tolik nevadí - přiznejme si to, je to tady NUDA. No
prostě jsem mluvil s Vláďou a on říkal, že jedou večer opět na
Nechranice (přehrada 30 km od Loun) a jestli nechci konečně jet s nima.
Vzhledem k faktu, že zrovna potřebuji ušetřit přes prázdniny nějakých
12 koliků na nový foťák, jet jsem nejdřív nechtěl. Nakonec jsem ale
souhlasil s tím, že budu tedy aspoň dělat řidiče. Nakonec jsme s
Vláďou vyrazili mezi osmou a devátou hodinou směr Nechranice. Ještě
jsme vyzvedli jednoho týpka nedaleko odtamtud a byli jsme komplet,
Martin totiž měl dorazit později a s ním ještě další dvě slečny, z
nichž jedna jako jeho doprovod (jen kámoška). Přijeli jsme tedy na Nechranky a zašli
do jednoho stánku před diskotékou. Počkali jsme na Martina a holky a
když jsme se ujistili, že je již na diskotéce dostatek lidí,
vyrazili jsme i my. Před naším vstupem ještě dorazila na můj vkus až
moc trapná hlídka od Coca Coly, z ne zrovna moc tuningově pomalovaného
autíčka vyskákali tři slečny a jeden typos, pustili svoje "super"
summer hity (mám na mysli již dnes trochu dědečkovskou pecku od již
staršího vyšumělého němce DJ Boba). Po deseti minutách absolutního
nezájmu všech lidí okolo si uvědomili, že to tam asi nerozjedou a
muziku ztišili. Ještě, že tak. Měli jsme už sto chutí jim to jejich
nadupané cédéčko rozšlapat a pustit tam něco našeho, co říkáte na
hlasité tuc-tuc nebo Ramsteiny znějící z auta hlídky Coca Cola? No nic
no, něčím se živit musí. Na diskotéku jsme tedy přišli již slušně v
náladě, ostatní posilněny kapkou alkoholu. Po chvilce nám místní
gorila vyklidila náš stůl a my jsme se mohli začít do němoty opíjet
hudbou, alkoholem a slečnami,
které se na závěr večera projevovali až
moc přítulně. Chvilkama jsem měl dojem, že je snad vše zaplaceno a
nachystáno tak, aby se nám to jak se patří líbilo. No nedivte se, u
stolu s námi totiž zasedl samotný majitel onohu klubu. Chvilkama jsem
již opravdu čekal, že od DJ zazní v reprákách upoutávka na KAMIKAZE
hosty. Na stůl se nosilo ze začátku pouze šampaňské a po pár lahvích
se náš stůl pustil do exotických drinků všelijakých jmen. Já jsem si
ale naštěstí připil jen pár sklenkami šampaňského. Vzhledem k faktu,
že jsem domů dorazil před pátou hodinou raní a za 3 hodiny jsem měl
vstávat abych dovezl rodinku do České Lípy, byla by ranní opice
absolutním zlem. Ještě, že tak. Alespoň jsem si celý večer zachoval
chladnou hlavu. Celý večer probíhal supr. Na začátku jsem byl ještě
Radkem po půlhodinovém přemlouvání donucen koupit si coca Colu a
setřít los. Vyhrál jsme připitomělý cestovní kelímek Coca Cola s
brčkem - a to už se vyplatí. Tancovali jsme, bavili se, fotili,
seznamovali jsme se s novými lidmi a hlavně jsme se celkem dobře
bavili, no možná až na Martina, trochu těžce nesl post druhého řidiče
a odmítal tancovat. Mezi druhou a třetí hodinou ranní jsem odvezl
Radka domů a vrátil jsem se na parkoviště akorát v době Martinového
odjezdu domů. Okolo auta mu
pobíhal páreček němčourů a obdivovali jeho golfa. Jak moc mě tehdy mrzelo, že německy umím více než obstojně a
musím poslouchat to jejich kecání. Martinova kamarádka si navíc
zřejmě chtěla procvičit svojí již o něco horší němčinu a z jedním z
nich si tak nějak povídala. Po půlhodince zbytečného zdržení došlo k vysvobození a oni tři odjeli domů. Já jsem se vrátil zase na diskotéku
a začal pít další rundy jahodového Capy nebo jak se to jmenovalo. Ve
chvíli., kdy začal Vláďa tancovat, jsem ani já neodolal a přidal se.
Opět jsme se najednou ocitli mezi párkem dvou slečen, se kterými měli
asi Vláďa a jeho kamarád jiné úmysly. Ač nerad a absolutně nevědomky
jsem jim to bohužel zkazil. Jedna z nich měla již asi vymyšlený jiný
program a s někým jiným... No sory, nakonec jsem stejně slečně řekl
ahoj, ale jim jsem to asi pokazil. Chvilkama jsem si opravdu myslel,
že už více nachystaných akcí a snad dobře zaplacených komparzistek
nesnesu (jinak si to nemohu vysvětlit- nebo že by to byla rostoucí
popularita KAMIKAZE???). No ale jak jsem slíbil, zdravím zde NELU z
Chomutova (alias ochotná a rychlá dívčina za barem, díky, prakticky
pořád obsluhuvala náš stůl) a Ivetu od Boleslavi a další lidičky,
kterým jsem to slíbil a samozřejmě na spoustu z nich zapoměl (sory,
není v mých silách si všechny z vás pamatovat). Když odbyla čtvrtá
hodina raní, začali jsme se loučit a nějak později jsme vyrazili na
cestu domů. Již tradičně jsem si cestou z Nechranic vyzkoušel jízdu
ala rally. Vláďa totiž hrál roli navigátora a se slovy tady to drž,
vypusť to až ke svodidlům, přidej, brzdy, vostrá a tak, jsme nakonec
šťastně dorazili domů. takže zase někdy...
Máte
rádi pohádky? Já ano, ale nebojte se, jak by titul článku mohl
napovídat, nebudu povídat o jedné z českých pohádek. Ale na druhou
stranu, pohádky končí většinou dobře a to by mohlo být to pojítko mezi
mým článkem a pohádkou. Nebudu vás zdržovat, čas je pro většinu z nás
luxus, takže k věci.
buď hned nebo až po nějaké době určitě uvědomili, že to mohlo
dopadnout úplně jinak, měli prostě z pekla štěstí. Trochu to stočím k
nám, ke KAMIKAZE. Všichni z nás už nějakou tu bouračku zažili, někdo i
vícekrát :). No a někteří z nás zažili bouračku pořádnou, byli jsme
prostě rádi, že jsme z toho vyšli více méně se zdravou kůží. OK, i já
se zde přiznám, že jsem zažil pořádnou autonehodu, ok, i já přiznám,
že to byla z 90% moje chyba, ale už se stalo. Nebyl jsem první ani
poslední. Tehdy šlo auto rovnou na odpis a stálo to moře peněz a
skončilo to u soudu. Nejsem bohužel sám, kdo si něčeho takového užil.
Vezměme v úvahu například Vláďu. No nehod nespočetně, ...ale na ty
vážné se nezapomíná. Asi jeho nejzdařilejším kouskem bylo trojité
salto (napříč!!!) s felicií. Když jsem tenhle pátek na naší párty
(chystám samostatný článek) naťukli téma nehody, občas jsme se
zasmáli, ale občas nás i nepříjemně zamrazilo. Možná, že máme 7
životů, ale nehodláme to určitě dobrovolně riskovat. Možná, že jich
máme 7, ale v tom případě už takový Vláďa jede již druhou lajnu. Ale
abych zde nepovídal jen o nás a o tom co už se stalo, uvedu zde
příklad, kdy měl řidič více štěstí než rozumu. No snad se neurazí, ale
beru to s jistou nadsázkou, jelikož mám o ženách za volantem dosti
špatné mínění a i když znám i výjimky, je to spíše perla v moři
tragédií, náhod a absolutního zoufalství. Není tomu tak dávno, když mě
můj kamarád požádal, abych s ním jel mrknout na jedno auto, dejme
tomu,
že pro nějakou známou (abych neurazil, nebudu uvádět bližší
podrobnosti). Dejme tomu, že jsme zrovna nevybrali úplně dobře. Na
naši obranu, ale zdůrazňuji, že jsme to neměli jednoduché a stálo
proti nám pár věcí. Ale stalo se. Koupě škody favorit v ceně cca 35
000 Kč se po pár měsících zjevila jako tragédie. Ona řidička a
majitelka v jedné osobě se tedy rozhodla přistoupit na nabídku
dovezení jiného favorita z reichu a použití jejího, tehdy již
nepotřebného techničáku. No koupě se docela povedla a novější
favorit na tom byl tělesně velmi dobře. Vše mohlo být v pořádku, kdyby
po čtrnácti dnech provozu nepřišla ona nehoda. Ve vesni (Peruc)
nedaleko našeho buranova se ona žena pohybovala se svým přibližovadlem
skrz vesnici, dokonce později i skrz domy, zahrady, stromy a dětské
tábory. No prostě jela ráno skrz onu vesničku a na silnici PRÝ nebyl
úplný pořádek, nezvládla řízení, flákla to do baráku, ten jí odmrštil
na nějaký plot, cestou vzala ještě nějaký ten stromeček a skončila v
jakémsi dětském táboře. No chudák ženská si po vylezení ze
zdemolovaného autíčka uvědomila, že i ona měla z pekla štěstí.
Moji
mylí příznivci klubu kamikaze, to co Vám teď prozradím spoustu z vás
nenechá na pochybách, že právě náš skromný a prakticky one-man web
kamikaze, dělá vše pro dobré jméno nejenom našeho klubu ale i tuningu
a všemu okolo něj. Věřte nebo ne, i když jsem byl poslední dobou
pořád někde na dovolených a různých akcičkách, i tam jsem na vás
myslel. No abych to zas s tím ohledem na vás nepřehnal, dělám to taky
samozřejmě kvůli sobě :-)... . A o čem že to tady tak zdlouhavě
žvaním?! No přeci o tom, co k sobě nerozlučně patří: Auta a ženy! No
prostě jsem na jedné ze svých dovolených jen tak bezděčně nadhodil
před párkem dvou krásných slečen, že by mi (pardon, Nám) mohli
zapózovat, až budeme fotit nějaká autíčka z našich garáží pro naše
stránky. No čekal jsem okamžitou sprchu v podobě nějakého summer
drinku, co zrovna popíjeli, ale světe div se, nestalo se tak. Ony se
na sebe podívali, zachychotali a skoro řekli: "tak OK"!!! No bohužel,
jak jsem zjistil, tak je samotné k tomu asi nedonutím, i když jsou to
obě pěkné dračice. To mi věřte, měl jsem tu čest s oběma později
pekelně řádit (jen na diskotéce.. :( ), ale jedna z nich (ahoj
Maruško) mi skoro na 100% přislíbila svojí velmi hezkou a vnadnou
kamarádku. No a aby toho nebylo málo, i já jsem již kdysi naťuk Vláďu,
aby přemluvil Ivanu (všichni, kdo ji znají asi utřeli slinu). No jde o
supr striptérku, které by to snad nemělo dělat problém, natož když
bude na její způsoby oblečená skoro v kožichu (tedy bikinách). No,
nechte se překvapit, jak to vše dopadne. Už jen čekám, občas se snažím
přiložit ruku k dílu, na Davidovu zbrusu nově vytuněnou Hondu prelude.
Někteří
z vás možná zaregistrovali, že o víkendu 27.-29.6. se na
královehradeckém letišti konala „malá a prakticky bezvýznamná akcička“
nazvaná Tuning párty 2003. Páč to do Hradce máme co by šutrem dohodil
(mám tušení, že tachometr naměřil asi 160 km) rozhodli jsme se, že se
tam na chvíli stavíme (chvíle = víkend). Odjezd jsme předběžně
naplánovali na půl sedmou v pátek odpoledne, ale protože jsem trošku
nestíhal, jelikož jsem přes léto těžce pracující člověk a z práce to
mám dalších 100 km, vyrazili jsme až po sedmé hodině večerní. V sedm
hodin jsme tedy osedlali po střechu nacpanou Škodu Favorit s hřmícím
výfukem ve stylu WRC a vyrazili směr Hradec Králové. Cesta probíhala
celkem klidně, zajímavá začala být až v Praze, tady se ukázalo, že
kombinace „měkké“ karoserie fáčka, sportovních tlumičů HP Sporting a
pražské dlažby je
přinejmenším vražedná a celkové otřesy auta vzbuzovaly obavy z kvality
montáže osobních aut v Mladé Boleslavi na přelomu 80. a 90. let
minulého století. Nicméně obavy se nesplnily, auto vydrželo a mi mohli
pokračovat v cestě. Naše první a jediná zastávka se uskutečnila u
restaurace McDonald´s na „čerňáku“, kde jsme zakoupili drobné
občerstvení a v rámci boje s globalizací jsme obrali „mekáč“ o 4
balónky, což zjevně pobavilo spolujezdkyni z Peugeotu za námi. U „meka“
jsme také viděli první tuningová vozítka, chystající se na párty.
Cestu z Prahy do Hradce jsme si zpestřili akorát neúspěšným pokusem o
zopakování úvodní scény z filmu Taxi 3 (TGV). V Hradci jsme na chvíli
ztratili směr, ale stačil dotaz na týpka, co zrovna močil u silnice
(někdo si prostě umí vybrat chvilku, aby se zeptal na cestu, viď
Vašiku) a dál už jsme se chytali podle kvalitního značení. Po příjezdu
na letiště jsme zaparkovali stroj do relativně klidné části letištního
areálu a vydali jsme se na obhlídku. Ve tmě bylo k vidění nepřeberné
množství neonů všech možných barev a měli jsme také možnost projít si
letiště ještě před tím, než ho v sobotu zaplavily davy lidí. Po
prohlídce areálu jsme ještě navštívili prostor před připraveným
pódiem, kde probíhala diskotéka. Pak už přišel čas k večernímu
grilovaní a k spánku, který jsme pojali tak nějak přírodně, pod
širákem, což bylo mimořádně zajímavé po ránu, když padla rosa. Řeknu
vám, že kdo se ještě neprobudil s ksichtem ve vodě, o hodně přišel. Po
malé snídani nás čekal dlouhý a slunečný den. Opět jsme vyrazili na
prohlídku areálu
letiště,
tentokrát už za jasného dne. Už po ránu bylo zřejmé, že návštěvnost
srazu bude obrovská. Auta kam se člověk podíval, tisíce lidí kolem a
to ještě nebylo ani devět hodin dopoledne. Během dne přibývali další
návštěvníci a letištní plocha se dál plnila spoustou více, či méně
vytuněných vozítek, které jsme se snažili vyfotit dřív než je úplně
pohltí dav. Vyfotit všechna auta by byl nadlidský výkon, proto jsme se
snažili vyfotit alespoň ty nejzajímavější kousky, ale ani tak se to
nedalo zvládnout a omezená kapacita paměťové karty nám také nepovolila
vyfotit všechno, co bychom si vyfotit přáli. Kolem půl desáté jsme
zabrali místo u dráhy vyhrazené na sprint, bylo to právě včas protože
během několika následujících minut byla dráha v totálním obležení. Ve
sprintu se představilo několik velmi zajímavých aut, mimochodem Ultima
CanAm, Chrysler Viper, Porsche 911 Turbo, 911 Carrera a 928 nebo
nádherný spider s exotickým jménem Colani, nejvíce ale podle mého
překvapila Škoda 120 v závodní úpravě, která naložila komu mohla (v
závěru sprintů jsem byl svědkem toho, jak projížděla cílem s Ultimou
za zády). Mezi největší zklamání patřil totální debakl Octavíí od
Axonu. Když dostává nádherně vytuněná Octávie na prdel od otřískaného
Punta, nebudí to zrovna nejlepší dojem. Po sprintech jsme dali menší
pauzu se sváčou a pak už jsme vyrazili na představení holandského
nadšence s příznačným přízviskem Pyromaniac a jeho turbínou poháněné
čtyřkolky. Sledování vozítka, které má údajně zrychlení na stovku pod
jednu sekundu je opravdu zážitek. Vše je navíc doprovázeno žárem
z tryskového motoru a hřměním připomínajícím nízko prolétající
stíhačku. Po vystoupení jsme šli obhlídnout nabídku tuningového
příslušenství. Prodejci nezklamali a spousta jich nabízela velmi
zajímavé slevy, převážně v oblasti audio techniky a litých kol. Horší
to bylo z cenami občerstvení. Cena pivka a rychlého občerstvení byla
ještě na poměrně rozumné úrovni a pokud jste byli ochotni vystát si
některou z předlouhých front, nebyli jste zklamáni. Vetší problém
nastal v případě, že jste si chtěli koupit něco, co by připomínalo
minerálku nebo jiný nealko nápoj, potom jste museli jít na nákup
s rancem peněz. Sto až třistaprocentní přirážka? No
problem! Potom, co jsme takhle nakoupili, zalezli jsme do stínu a
vylezli jsme až na losování o POLOtovar u hlavní brány. Pak už opět
následovalo nezbytné grilování mrtvých zvířat (kuřata) a mohli jsme
vyrazit na večerní vystoupení Pyromaniaka, které bylo za tmy snad
ještě efektnější než ve dne. Pak jsme od desáté večerní navštívili
promítání v autokině. Pořadatelé samozřejmě nepřekvapili a běžel nyní
už prakticky kultovní film Rychle a zběsile. Ve stejnou dobu začínala
i house party u hlavního pódia, která probíhala až do ranních hodin,
tam už jsme se ale jen mihli, protože celodenní únava se dost citelně
projevila a přišel čas k spánku. Domů jsme v klidu vyrazili už
v časných ranních hodinách. Na závěr bych poznamenal, že to byla velmi
povedená akce. Jedinou výtku bych měl k chování některých účastníků
srazu, kteří se zřejmě nepoučili z fiaska příbramského srazu a jezdili
jak banda kokotů. Nemám tušení, jestli byli „nachcaný jak dobytci“
nebo jsou to jenom obyčejný vylízanci, ale byl jsem třeba svědkem toho
jak se za tmy řítilo vysokou rychlostí auto po dráze mezi stovkami
lidí a takových „borců“ se tam projevilo víc. Jinak ale akce neměla
chybu a doufám, že příští rok se nám tam podaří dorazit ve větším
počtu.
Jak
jsem již jednou zmínil, hodnocení srazu v Příbrami (III ATC tuning
sraz) není lehkou věcí. Určitě to mohla být super akce, super káry,
super program, super počasí. Nuže, co se dá dělat. Nejdříve jsem na
jejich obranu všem tvrdil, že se tak velké srazy moc zvládat nedají a
počet nutných pořadatelů by byl skoro roven počtu návštěvníků. Ale
opak je pravdou, tento víkend jsem strávil v Hradci Králové, kde jsem
viděl, že i tak obrovský sraz, jakým Hradec bezesporu byl, se dá
víceméně dobře zvládnout. Takže se nyní přikláním spíše ke špatnému
zhodnocení příbramské akce, a to konkrétně v podcenění jistých
dementních lidí a v nepřipravenosti pořadatelů. Přikládám sem zbytek
kloudných
fotek, co jsme tam pořídili, mrkněte se na ně a sami usuďte jaké to
mohlo být. 
nás tam bylo tak padesát, pořadatelé se rozhodli vylosovat 250 útržků.
Byl jsem udiven, když jsem slyšel tahat čísla jako šestnáct
tisíc, když jsem na stránkách pořadatelů přečetl, že na akci bylo 2500
aut a 8500 lidí, docela divné ne? Pak jsem zjistil proč asi, lístky se
totiž nějakým záhadným způsobem prodávali i po příbramském fiasku.
Samotné losování ale probíhalo pečlivě a spravedlivě, tažená čísla
zapisovala dvě děvčata (o jedné z nich se ještě zmíním). Ze všech těch
tažených čísel padla jen jedna vstupenka s číslem okolo 4000, já sám
jsem měl číslo 4213 (myslím). Tažené číslo bylo 4217, a vzhledem
k faktu, že nás na Příbram jelo 5 v jednom autě, je docela možné, že
někdo z nás mohl z Hradce odjet autem, ale kluci tam nebyli a mě své
vstupenky nedali. Nakonec ze všech tažených čísel (250) byli u
losování jen tří lidi, co měli ty správné lístky. A světe div se, ta
dívčina, co zapisovala tažená čísla, byla
jednou z nich, další zvláštní fakt. Znechucen všemi těmito „náhodami a
překvapeními“ jsem se vydal na čtvrt hodinovou štreku zpět, abych si
od přítelkyně vyslechl pár nadávek jako, že jsem ji nechal trčet u
auta hodinu a půl s mým kámošem a k večeři jsem vyfasoval kousek
spáleného studeného kuřete. Na zbytek celého toho podivného
losování
a vyhlášení cen jsem už nebyl zvědavý a tak jsem se ani nešel k pódiu
podívat, kdo co vyhrál. Veškeré toto znechucení ale minimálně stokrát
zahnala super akce tuningpárty, na příští rok se pokusím vytáhnout i
ostatní část lenochů od kamikaze. S Vláďou jsme si tak říkali, že by
nebylo od věci jet tak třemi a více auty, nechat udělat vlajky kamikaze,
nějaké oblečení a na místě udělat takové menší hnízdo. Vše je ale rok
daleko a nikdo neví, co se do té doby stane. O Hradci snad napíše po
dlouhé přestávce Vláďa. Pokud na něco zapomene, rád to doplním, ale
nedivte se, dělo se tam toho tolik, že si to ani nemůžeme vše
pamatovat. Bohužel jsem si mylně myslel, že mám baterku v dig. kameře
nabytou na full (tedy cca 110 min), ale ona mrška dala tak 50.
Vláďu postihlo podobné neštěstí, omylem doma obdržel do foťáku menší
kartu, tedy tu na cca 80 fotek v rozlišení 640x320. Ale nebojte,
příště si vše zkontrolujeme navzájem a ještě radši dvakrát. Kdyby vás
někoho napadla možnost, jak bych mohl uveřejňovat nebo poskytovat ke
stažení i moje všemožná videa, dejte vědět, na tomto serveru máme k
dispozici jen omezenou kapacitu dat. Na přání bych třeba mohl zhotovit
nějaké cédéčka a asi osobně předat, posílat to nebudu.
Jak
se blíží termín premiéry této tuningové filmové bomby, tak se i já čím
dál tím více těším na tuto lahůdku. Ve státech spustí premiéru 6.6.2003
. Kdy se film dostane k nám netuším. Už jsem si o filmu přečetl a
prohlédl snad úplně vše. Až mám skoro pocit, že už mě nic nemůže
překvapit. Co si myslím o filmu samotném? Určitě málokdo čekal, že se
první díl stane tím, čím se nakonec pro nás všechny stal. Asi také proto
se najednou v Hollywoodu točí o 500% více filmů s touto tématikou. I
když první díl nebyl co ohledně děje nic moc, vše vynahradil tím
ostatním. A co díl druhý? Až si z obrázků, ukázkových videí myslím, že
to bude jen přehlídka americké tuningové scény a herci a ostatní bude
jen vedlejší. Ale mě osobně to vůbec nevadí. Ve filmu vystupují: EVO,Eclipse
Spider, Acura NSX, Nissan Skyline, Honda S2000, Toyota Supra,
Dodge Challenger, Mazda RX-7, dokonce i čyřkový golf (trochu se do této
supr společnosti nehodí že?). Tak se nechme překvapit, co tam s tím
vyvedou. Docela mě potěšilo, že hlavní hrdina jezdí v mém
nejoblíbenějším autě: EVO.. Jen by mě zajímalo, co je pravdy na tom, že
se chystá nějaký monstrózní tuningový sraz v době premiéry tohoto filmu
u nás.Takže kdokoliv jste zaslechl něco bližšího, dejte nám vědět.
Jestli
jste pozornými čtenáři našich stránek, tak vám jistě neunikl fakt, že
při našich zběsilých jízdách a vylomeninách nám občas něco nevyjde.
Nejlepším příkladem je Vláďa M. Naštěstí má prakticky neomezenou zásobu
čerstvých a nových i starších aut a tak se kvůli nějaké té bouračce svět
nezboří. Když jsme jsme si s druhým Vláďou povídali o bouračkách
naposledy, oba jsme se udivovali nad tím, že už dlouho Vláďa nic
nezrušil. Když měnil nápravu a zadní kotoučové brzdy na svého trojkového
golfa, tak si z něj dokonce utahovali i zaměstnanci firmy jeho táty a
říkali, že je jen otázkou času, kdy v Podbořanech budeme chodit okolo
vraku tohoto auta. No a světe div se, minulou středu mi Vláďa volá a s
trochu zvláštním hlasem mi oznámil, že se mění plány na víkend. Doslova
řekl: „ no víš, já sem rozstřelil oktávku, úplně novou z krámu, sejmuli
jsme dva stromy. ... „ a tak dál. Naštěstí se nikomu nic nestalo a tak
zůstalo jen u mrtvé oktávie. Podle kluků vypadal celý crashtets
následovně. Cestou do Podbořan směrem od Žatce je pár dlouhých rovinek,
na jedné z nich silničáři frézovali vozovku. Takže nákladní auta zabrali
jeden pruh silnice a doprava se řídila kyvadlově. Nějaké auto to ale
narvalo rovnou do jednoho náklaďáku od silnic. Když Jel Vláďa s Martinem
po této rovince, kde byla rychlost omezena na 30 km/hod, a začali
předjíždět před nimi stojící auto, které s předjetím nespěchalo, řidič
této káry také začal předjíždět. Vláďa si škrtnul o jeho zadní nárazník
a strhl to do
levé škarpy. Vše by možná dopadlo jinak, kdyby kluci neletěli s úplně
novou oktávkou na třicítce o stovku víc. Takže ve 130 km/hod vzali dvě
břízky a zastavili se. Když jsem přijel v pátek z Prahy, vydal jsem se
hned něco si zařídit a udělat do Podbořan, sebou jsem si vzal nezbytnou
pomůcku – foťák. A výsledek máte zde. Co dodat? Snad jen, že v jeho
případě vlastně o nic nejde, aut je dostatek a vždy se to nějak dá
dohromady. Hlavně aby jednou nezabil sebe nebo
někoho jiného.
Jak
nám jaro usilovně klepe na dveře, tak i my klepeme a bušíme do našich
plecháčů za účelem vylepšení a zkrášlení. Stejně tomu bylo i tento
víkend před velikonocemi. Letmo jsem se domluvil že se v dílně, která je
vzdálená od Loun cca 40 km, potkám ráno v sobotu okolo 10 s Vláďou (Golf
3 a 1) a Martinem (Golf 4), později dorazí i Marek (Eskort cabro). Já
jsem si jel opravit ty části, které nevydrželi mojí zběsilou jízdu,
namontovat upravené výfukové potrubí a ještě nějaké ty drobnosti. Také
jsme se chystali pokročit s prací na opravě střechy ford eskort
(kabriolet r.v 96). Marek si už nějaký ten měsíc dává po šroubkách
dohromady svého eskorta (ještě ten hranatý model), Vláďa si měnil
nápravu a brzdy na svém trojkovém golfu a Martin nám všem pomáhal. Na
cestě mě v závěsu doprovázel druhý Vláďa (zelená Felície- znáte jí ze
škarpy, občas si je jen tak projíždí). Po příjezdu do Podbořan okolo 10
hodiny ranní, jsme chvilku pokecali a pak jsem se dal do práce, auto na
hever a šup-šup. Měl sem sebou kameru a Vláďa foťák. Škoda jen, že se
sem to video nevejde. Okolo dvanácté jsme vyrazili na oběd do hospody,
kde jsme se posílili na další práci. Práci nám občas přerušil nějaký
otrava (čau Ondro), který nemá co na práci a jen tak si jezdí po
nákupech apod. Také přijeli jistí 2 týpci z Loun o
kterých bych musel zavést samostatnou kapitolu. Ti co je znají, vědí o
čem mluvím. Jen napovím, že jeden z nich se rád honí s benga-boys, měl
červené Uno, pak Alfu, a teď zlatou mazdu cabrio. Nezastavili jsme se do
5 do večera. Pak měl Vláďa telefonát, že musí zajet k Mostu s odtahovou
pro nějaký nabouraný auto. Takže jsme práce uspíšili a snažili se
zmizet. Skoro jsem se zapomněl zmínit o mém novém výfukovém potrubí ala
WRC. Po jeho namontování, mě hned nahnali do kokpitu abych auto, které
ještě bylo na heveru, nastartoval a nechal rozeznít toho nového
krasavce. No řev to byl ukrutný. Neodpustili si poznámky: „Ty vo.. ty to
tak chceš fakt nechat?“ , „policajti tě zničej“ , „doma máš už teď
zabalený kufry“ apod. Cestu do Loun jsme absolvovali ve třech. Já (fáčko
se zvukem WRC), Ondra (Clio), Vláďa (felina). Jeli za mnou. Zpočátku
jsem si vychutnával krásný zvuk, který mi po 10 minutách začínal působit
solidní bolesti hlavy. Tempo našeho návratu se zpomalovalo díky bouřce,
kroupám a lijavci. V Lounech na kruháku jsme se rozloučili a jeli každý
po svém. Tak kilometr od baráku jsem sundal nohu z plynu a nechal auto
jen pobublávat a ten kilometr jsem jel tak 2 minuty (což je nyní moje
normální taktika). Do garáže jsem také zajel pomalinku, jen co to šlo.
Ten den si doma ničeho nevšimli. To až o velikonoce, kdy jsem se trochu
zapomněl a osolil to už na konci ulice. Ale to už zase další příběh na
dost dlouho.
Zaujal
vás název článku? Tak to se nedivím, vždyť boj a odpor proti těmto
hochům je vlastní všem tunerům a i obyčejným řidičům. Tak abych vás snad
dlouho nenapínal. Já jakožto student VŠ jsem nucen čas od času zúčastnit
se nějaké brigády. Teď naposledy jsem byl jako pořadatel na výstavě
Ampér 2003 v Praze v Letňanech. Probíhalo to následovně. Instrukce byly,
že budeme s kámošem stát někde u kruháku a posílat kamiony a náklaďáky
jinam, než běžné osobáky. Kámošovi pučil táta auto (oktávka, sice uhelák,
ale s dobrou výbavou-klimatizace, vyhřívané sedačky,..) a tak jsme
přijeli ráno do Letňan a přemístili se sice jinam, než jsme původně
měli, ale na tom nezáleží. Byli jsme placeni od 8 ráno. Do 12h jsme
seděli v autě, lůžková úprava a poslouchali muziku. Ven jsme skoro
nešli. Jen nás vyrušili naši „pozdější kámoši“ dopraváci nejprve v oktávce
a pak ve felině, kterým se na dálku nestálo, že stojíme v jednosměrce
v protisměru. Ale když se obtěžovali přijet k nám, hned zjistili o co že
to go a zase odtáhli. Nicméně tak v 10 nebo v 11 začali okolo popojíždět
2 policejní hondy. Později jsme zjistili, že sou to pěkný krámy (250tky,
max speed 140km/h a prej jim občas někdo ujede). David (můj kámoš),
jakožto policejních géniů absolutně neznalý, měl asi 20 minut nutkání si
s jedním policejním motorkářem jít pokecat. 2x se mi ho od toho podařilo
odradit, ale pak už vyrazil a s týpkem si dobře pokecal :-/ . Ve 12 jsme
si zajeli na oběd a po našem návratu na náš flek jsem i já (pouze
z nudy) zašel s jednostopovym géniem pokecat. No divte se nebo ne, byl
docela normální (no když pominete fakt, že to byl Pražák a policajt
k tomu, tak v mezích, jenže na Pražáky jsem já už zvyklý). Prozradil mi,
že má fáčko s na 15“ kolech, vzadu zvedlý o 20! cm a na oknech tmavé
fólie. Hned jsem si postěžoval, že tady v Praze jsou polismeni daleko
rozumnější a že za tohle a podobné věci by ho naši lounští kaštani
sejmuli. Opět se ukázal fakt, že u nás sou kluci od zelenobílé nej. zm..
a absolutně zanevřeli na jakýkoliv tuning a úpravy. Asi zase platí, že
čím menší zapadákov, tím větší buran s funkcí. No nic. Tak okolo druhé
hodiny vše vypuklo a já i David jsem dostali fosforové žluté vesty a šli
na křižovatku třídit auta. Na začátek uvedu, že značení okolní dopravní
situace z pohledu řidičů bylo dost mizerné a většina z nich také blbě
odbočovala nebo spíše né. Moje funkce byla, abych velké náklaďáky
posílal dál po hlavní a osobáky a menší hnal na hlavní parkoviště. Hm,
jenže jak už jsem naznačil, 70% řidičů neodbočilo včas a já jim na
rušné!!! Křižovatce vysvětloval, že se musí obrátit a jet kousek zpět.
Za ten den jsem to mohl říci tak 150 řidičům. Vzhledem k faktu, že já
jakožto „civil“ jsem neměl skoro žádnou autoritu, tak se se mnou většina
z nich začala hádat, že vlastně nevím co mluvím a že si odbočí tam kde
oni chtějí. Nakonec stejně neuspěli, ale já jim to všem musel vždy
vysvětlit. Největší kaštani byli týpci v autě za 1,5 mil a výš. Ty měli
chování ředitele zeměkoule a horkotěžko něco chápali, o všem diskutovali
a stejně nakonec ho… z toho. Na řízení provozu nás bylo: já a David, a
tak cca 10 policmenů, kteří se nám snažili pomáhat. A zde jsem pochopil
pár věcí. Nemá cenu se v takovéto situaci s nima hádat a o něčem je
přesvědčovat, jelikož tu dopravní situaci mají na tom místě většinou
nadrcenou a většinou nejste první ani poslední, kdo tam blbne. Za druhé,
představte si fakt, že 6 hodin někde tvrdnete a nudíte se jako prase, už
ste snědli svou denní porci koblih a nemáte do čeho píchnout. No tak si
prostě vyčíháte auto, stopnete ho a „pokecáte“ s řidičem. Polismení
motorkář si občas stopnul ňákou pěknou babu jen tak aby si s ní pokecal
(což sem mu jako jeho dočasný kolega schválil). Jenže teď si musíme
uvědomit, že většina polismenů je celkem uznalá a dá se s nima
diskutovat, možná že je zbytečné bavit se o něčem takovém jako, že ste
jeli zrovna na 50 o 100 víc, ale leccos se dá hodně ukecat. Jo, jenomže
to by vás nemohli stopnout lounský K… s těma nic asi nikdo nezmůže a
jejich logiku fakt většinou nepochopim.
Tak
jsem se zas po nějaké době dokopal, k tomu, abych sepsal nějaký ten
článeček. Po neustálých narážkách „prakticky jediného autora článků“ a
„manuálně zručného tunera“ (=Matneo) jsem se po třech měsících odhodlal
k sepsání pokračování článku o „vylepšeních“, které nám tady v Lounech
„zkvalitňují“ pohyb v našich čtyřkolových miláčcích. Ale doufám, že se
stoupající teplotou venku a s přibývajícími prosluněnými dny se budu
moct brzy věnovat tématům přímo souvisejícím s tuningem, protože
v uplynulých měsících se moje motoristické zážitky omezily prakticky
pouze na prostou přepravu osob a nákladu a kromě několika veselých (ale
těžko publikovatelných) historek s policií ČR a několika marných pokusů
o nahlédnutí do oken škodováckého motorsportu se prakticky vůbec nic
zajímavého nedělo.V úvodu bych se měl možná ještě zmínit o tom, jak se
vyvinula situace na kruháku zmiňovaném v první části článku. Tak pokud
vím, tak od posledně se nikomu nepodařilo zaparkovat na čestném místě,
přímo uprostřed betonových panelů a co se týká nějakých těch menších
oťukávaček, tak se mi nedonesly žádné zvěsti, ale je víc než
pravděpodobné, že pár borců už si tam mezi sebou vyměnilo metalízy.
Ale jak už jsem se posledně
zmínil, tento kruhák není jediná machrovinka, kterou nám tu
vyprojektovali a následně vybudovali. Podobné vychytávky se v Lounech
množí jak houby po dešti. Zpočátku budované kruháky, alespoň jako
kruháky vypadaly, později se jejich stavba omezila na několik
betonových panelů postavených do kruhu s mizerným označením. A jako by
tohle nestačilo, bývají staveny tak, aby bylo jejich projetí co nejvíc
znesnadněno. Další
skvělou vychychcávkou, jak odrasit auta, která se přes kruháky dostanou,
jsou retardéry, kterých je plné město. V centru města byly instalovány
kvůli snížení rychlosti, bohužel jejich efekt je spíše opačný, protože
pokud tedy vaše spoilery nasahají až na zem, jeví se výhodnější varianta
rychlého projetí, jakožto pro cestující méně fyzicky náročná. Čímž tedy
město dosáhlo pouze toho, že rázy od projíždějících aut narušují statiku
okolních domů. Další zpomalovací prahy ve městě už tak přívětivé nejsou
a jejich přejíždění není bez pořádného off-roadu žádnou příjemnou
záležitostí a protože se asi počet retardérů zdál někomu nedostatečný je
spousta malých retardérků umístěna na hlavním tahu městem, tak aby bylo
úplně znemožněno předjíždění, což je ve chvíli, kdy před vámi jede
vidlák s traktorem (ten snad ani ve městě nemá co dělat) úplná lahůdka.
Minulé
léto jsme si tak říkali, že by nebylo špatné uspořádat si svůj vlastní
sraz. Jelikož jsou naše stránky na naše domácí poměry docela hojně
navštěvované a aby si naši čtenáři a fandové nemysleli, že jsme snad
nějací duchové nebo tajemné bytosti, musíme se někdy představit širší
tunerské veřejnosti. A jak jsme tak jezdili a přemýšleli o tom,
stávala se tato myšlenka čím dál tím více lákavou. Tak jsme tedy
začali přemýšlet kde, kdy, jak a co je potřeba. Jediné v čem máme snad
jasno je místo konání. Poctíme svojí akcí přilehlá místa u diskotéky
na přehradě Nechranice. Protože je tam přes léto skvělá diskotéka,
paštiky, voda atd. 
