9.11.2002

 Tuning party Buštěhrad

Upoutávka na tento „netradiční tuning sraz“, jak ho pořadatelé sami nazvali, byla na našich stránkách již delší dobu, až se mi stalo, že jsem na něj málem zapomněl. Naštěstí mi byl připomenut právě včas na to, abych stačil nabít videokameru na cestu. Dobrá věc se podařila a já tak mohl krátce po páté hodině zaujmout místo kameramana na zadním (opravdu) nouzovém sedadle Davidovy Hondy Prelude, kde mě přední sedačkou řádně zajistil Vašek, sedící na místě spolujezdce. Místa nebylo nazbyt, ale jízda opravdu stála za to. Ještě před cestou na sraz jsme se nejprve zastavili na kafe na cestu u lounské Shell-ky. Pak už jsme mohli s klidem vyrazit na cestu a za nedlouho jsme už sjížděli z dálnice na odbočce k Buštěhradu. Tady bych měl jednu výtku vůči pořadatelům, v e-mailu nás sice ujišťovali, že nás na místo navedou šipkami, ale nevím jak ostatní, ale my neviděli ani jedinou. Najít místo srazu sice nebyl problém, problémy ale nastaly později, když jsme se chtěli podívat na závody ve sprintu, ke kterým jsme už bohužel cestu nenašli. Pokud se to stalo více lidem, vysvětlovalo by to výsledky ve sprintech, které vyhrál VW Polo (údajně s motorem 1,4 l). Zásadním problémem bohužel nebyly šipky, ale počasí, které se právě moc nepovedlo. V zimě a dešti se venku moc pohybovat nedalo, proto jsme ocenili několik sudů s hořícím dřevem, u kterých se dalo alespoň trochu ohřát. Kdo si chtěl pořádně prohlédnout auta, ten si musel zimu vytrpět. Ale zato bylo na co koukat. Některá auta sice doplatila na pozdní termín srazu a dostavila se už na plecháčích se zimními pneumatikami, jako třeba nádherná stříbrná Škoda Octavia kombi a Golf IV se super muzikou (vítěz soutěže o nejlepší audio), ale s rozměrem pneumatik vhodným spíš na žigula. Jinak bych mezi nejlepší skvosty zařadil  Opel Astra (vítěz – nejelegantnější tuning), stříbrno-oranžovou Toyotu Corolu, žlutou Celicu, brutálně ozvučené Clio nebo třeba Porsche 911 Carrera  4 upravenou jako GT3 (a samozřejmě ještě Davidovu Prelude a spoustu dalších aut, která by stála za zmínku, ale článek by se tak změnil na seznam). Ale samozřejmě jako na každém srazu i tady se objevilo dost aut, která bylo možná lepší nechat v sérii (některé exponáty z bývalé NDR a předrevoluční škodovky). Potom, co jsme dostatečně omrzli, jsme se šli podívat do klubu Pegas, před kterým se sraz konal (jistě k velké radosti místního obyvatelstva). Tam jsme to v první řadě rozjeli na čaji a až po rozmrznutí jsme se vydali do dalších prostor klubu, kde mj. probíhala projekce filmu Rychle a zběsile. V klubu jsme nějaký čas pobyli, vyslechli jsme si vítěze soutěžních disciplín a vyrazili zpátky do Loun. …slušný začátek večera.

autor: vlado

9.11.2002 

 After Party

 Volné pokračování předchozího článku (Tuning party Buštěhrad).  

Už bylo na čase, zmínit nebo alespoň naznačit i další naše aktivity, které se netočí jen kolem aut (no i když nutno podotknout, že vlastně vše se tak nějak točí okolo aut). A tak právě píši článek o našich nočních party a ranních příjezdech. Ano i my si někdy potřebujeme odpočinout, pobavit se i s jinými, „normálními“ lidmi. Tak tedy uvedu poslední příklad: Po našem odjezdu z diskoklubu Pegas jsme řešili otázku co s načatým večerem. První nás napadla Praha, což jsme také hned zamítli (už nevím proč). Takže jsme se vraceli do Loun a domluvili se, že se nejdříve zastavíme na shell-ce (benzínka-něco jako pit-stop při cestě kamkoli) a něco pojíme. Naše zdržení zde nebylo větší než hodinové, potkali jsme zde pár známých i neznámých, samozřejmě jsme hned zhodnotili a popsali ještě nevyhaslé zážitky ze srazu. Poté nás cosi zahnalo do music clubu Oáza, kde jsem já osobně nebyl 2 roky. Sedli jsme si k baru, dali jeden drink a navzájem se budili, jelikož nuda zde byla neúnosná. Tamní společenstvo 12ti až 30ti letých nás nijak zvlášť nezajímala. Po 30 minutách jsme zhnuseni opustili tuto kinder party a vydali se ,jako již tradičně, do jediného ucházejícího baru-diskotéky v Lounech (York City Club). Zde jsme narazili na naše další známé (Martin, Vláďa a spousta dalších) a o zábavu bylo postaráno. S přítomnými slečnami jsme domluvili jsme nějaké focení na léto. Něco jako ony, bikiny, rozpálené slunce, voda (šampon) a krásní auta (to je naše představa), co si o tom budou myslet ony uvidíme (zdravím slečny). Následoval tanec :-) a pár paňáků. Musím přiznat, že když máme opravdu náladu, tak nás ani naše peněženky nešetříme, ale rána bývají krutá (finance i žaludky). Sám odhaduji, že finanční bilance na jeden večer pro naší bandu (5-6 lidí) je tak od 6000 výše. Určitě to znáte šampus, doutníčky, paňáci, tulivé a mazlivé slečny. Takže po pár rundách už u horního baru kraluje kamikaze klub a nabaluje na sebe další svoje známé, takže pak horní patro je prakticky celé naše a rozeznívá se zde Davidovo a moje hlášení „střízlivý nás nedostanou“ nebo „když se slaví, tak pořádně“.

autor: matneo

 Vaše Rychlost

Ahoj tuneři a tunerky, mám pro Vás báječnou novinku. Chtěl jsem to uvést sám, ale v úterý  mi přišel email přesně takový, jaký nemá cenu přepisovat a přesně vystihuje mojí myšlenku. Takže ho sem rovnou překopíruji:.

Zdravim Kamikaze,

Takže no comment, teď již jen uvažuji o vypsání soutěže o rychlostní rekord. Jen pořád váhám, zda se to hodí a jestli to je bezpečné. Jelikož tato tabule je sice za dlouhou rovinkou, ale i za horizontem a cedulí Louny. O pár metrů dál (50-100) je přechod pro chodce, kde chodí děti z blízkého sídliště. Takže, vás tímto prosím, aby jste dodržovali jistá bezpečnostní pravidla. Já sám jsem si tabuli rovněž vyzkoušel, ale to ještě vysela jinde. V ulici, kde stojí zaparkovaná auta a chodí lidé, mi zazářila číslice 103 km/h. Odrazovat od lámání rekordů nebudu. Spíše zhotovím mapku Loun a zadám tam polohu tabule a dosaženou rychlost. Spolu s měnící se polohou tabule bude přibývat i množství číslic, které určitě nepůjdou pod 50. Takže s chutí do toho!

autor: matneo

 26.10.2002

 Den otevřených dveří na autodromu Most.

Vážené tunerky a tuneři, dnes spíše sebevrazi. Představte si krásný, docela slunečný podzimní den. Vítr fouká, zima, nejlépe zůstat doma a koukat na televizi s čajem v ruce. NE STOP! Tak tohle teda ne!!! Zkusím to jinak. Prostě sedněte do auta, ať vytuněného nebo civilního a tradáá do Mostu na okruh, na den otevřených dveří.

První co nezkušeného návštěvníka zarazí před vjezdem na okruh je vyplnění prohlášení o neuplatňování pojistných událostí a riziku nebezpečí, které na sebe dobrovolně berete. Ale nic, vyplníte podepíšete a uvedete osobu, která se v případě vašeho zranění nebo smrti postará o ... .

Na okruhu v době našeho příjezdu už lítala auta tuněná i normální, blázni i taťkové s rodinkou. Fronta k vjezdu na okruh nebyla ničím vyjímečným. Potkali jsme zde pár známých, pokecali a šli obhlídnout, jakáže to autíčka se budou prohánět na okruhu. Vezmu to jen zletma: Subaru Impreza, Ford Escort WRC, Audi quatro, Mercedes (kompresor), BMW Z3 coupe, Peugeot 406 coupe, .. ,ale hlavně okruhová škoda felicia pick-up našeho kamaráda Vládi Myslivce, kvůli které jsme sem vlastně jeli. Takže při našem příjezdu z auta vysedal náš potlučený kamarád Marek (podotýkám, že ho nepotkáte jinak, než zadýchaného a chvátajícího o dvou berlích), po něm se svezlo ještě pár lidí. Já už se nemohl dočkat mé premiéry coby spolujezdce. Jen sem si tajně říkal, že si musím pospíšit, jelikož pick-up není co do spolehlivosti to nejlepší vozítko. Takže když přišla má chvíle, usedl jsem do kokpitu, nechal se připoutat čtyřbodovými pásy do závodní anatomické sedačky a nasadit helmu, uchopil jsem kameru do ruky a čekal na start. Na startu se za nás postavilo BMW Z3 coupe, Subaru Impreza a Mercedes. Když jsme vypálili ze startu a míjeli první retardér v plné rychlosti (všichni ostatní zde brzdí), přemýšlel jsem o závodě, při kterém se sem tlačí dalších cca 20 aut. Nejlepší zážitek byl ale vždy, když jsme se blížili k zatáčce a já podvědomě mačkal pedál brzdy a ono pořád nic a nic. No prostě Láďa brzdil snad na 5-10 metry před zatáčkou. Musím přiznat, že díky sjetým gumám, které byli za den probržděné na ocelové plátno, jsme 3x vylétli momo trať a já poznal a hlavně slyšel, jaký je to šrumec, když auto co je 5 cm nad zemí míjí obrubník, letí kačírkem nebo klouže po trávě. Vše jsem se snažil natočit na kameru a docela se mi to povedlo.

Takže co dodat, pick-up je prostě nářez a na okruhu se s ním nějaká nadupaná civilní auta nemohou pochopitelně rovnat. Do cíle dojížděl Vláďa suveréně první a zatímco ostatní vysedali šťastní, ale i trochu zděšení, on se jenom čertovsky smál.

autor: matneo

26.10.2002

 Autoshow Praha 2002

8. ročník mezinárodní výstavy osobních a lehkých užitkových vozů, a automobilového designu

24. - 27. 10. 2002 Výstaviště Praha

tuning&racing, úpravy automobilů, design, autohifi SHOW, autohifi, navigace, mobilní média a komunikace  

Od čtvrtka do soboty probíhala v areálu Veletržního paláce v Praze výstava autoshow 2002. Já sám osobně jsem se přijel podívat na stánky jiné, než „civilních“ aut, samozřejmě na ty, zabývající se tuningem, autodoplňky a autohifi. Tyto stánky byli rozmístěny celkem ve čtyřech pavilonech. Za autodoplňky a tuning zde byl například stánek Riegger, Aunika, C.A.T., Milotec, benettuning, Alessio, momo, Victor, K&N ... za autohifi stánek SONY, Rachot, Sinus live, Sekin, Kenwood, Autohifi centrum, Infinity, JBL, Panasonic, Clarion, JVC, ...

Osobně považuji za nejlepší stánek, z tuningu a příslušenství, stánek firmy C.A.T. s širokou a zajímavou škálou zboží (volanty, kola, podvozky, obložení, fólie, ...) a na druhém místě asi stánek K&N. Bojužel na druhou stranu stupnice umísťuji stánek firmy benettuning s neochotnou obsluhou a prakticky žádným firemním materiálem (katalogy, ceníky,...). Za nejlepší stánek autohifi jednoznačně považuji stánek firmy SEKIN, kde jsem našel  5 vytuněných aut ( např. mazda 323F, škoda favorit a určitě trabanta, kterého asi všichni znají ze srazů) našlaplých skvělou aparaturou. Venku před jejich stánkem navíc stála dodávka se stroboskopy, neon. trubicemi a dalšími světelnými efekty do auta.

Takže abych to nějak shrnul, bohužel na našem trhu ještě není nějaká výstava obřích rozměrů věnovaná jenom tuningu a příslušenství, když pominu srazy, tak je to škoda. Jinak, ale hodnotím výstavu za docela průměrnou, ale asi s maximální účastí větších firem. Takže jsem zvědavý, jak se povede příští rok.

autor: matneo

Tuning sraz Kralupy nad Vltavou

12.10.2002 (sobota) se v Kralupech nad Vltavou konal tuning sraz. Vzhledem k faktu, že se na našich stránkách doposud článek o srazu neobjevil, rozhodl jsem se zatím první z nich zařadit. Ale teď již k samotné akci. Sraz to nebyl nijak zvlášť velký, kdo někdy byl v Kralupech a viděl parkoviště za městem, asi ví o čem mluvím. Parkoviště má podle mého smělého odhadu délku tak okolo 100m. Na tento sváteční den jsem se vydal s tunerem (Davidem), vlastní Hondu Prelude (viz HONDA Prelude) po třetí hodině odpoledne. Jako nutnou výbavu jsem posbíral dig. videokameru a on vzal dig. foťák, takže fotky dodám později (uvažuji o sestříhání videa na cd a pozdější rozesílání poštou na objednávku). Sedl jsem si do auta a vychutnával jeho jezdecké umění s kamerou v ruce, což je výkon né-li nadlidský, od myšlenky sledovat kamerou tachometr jsem záhy upustil jelikož při rychlostech nad 120 km/hod to je prakticky nemožné a týden by se mi léčilo oko od nárazů. Takže jsem se omezil na natáčení cesty (předjížděcí manévry, záběry do auta, atd..). Před příjezdem na parkoviště jsme se zastavili na asi jediné benzínce v Kralupech s ideou konzumace teplého nápoje a něčeho na zub. Bohužel automat na nápoje nefungoval, což se později ukázalo jako jeden z hlavních nedostatků, jelikož venkovní teploty nedosahovaly 7 stupňů. Okolo 4 hodiny jsme už stáli na parkovišti a začali se rozhlížet, David vytáhl autíčko na dálk. ovl. a budil tam s ním velkou pozornost. Za začátku jsem se lekl, protože Honda byla nejlepším kouskem, co byl k vidění. Lepší a větší počet aut dorazil okolo 6 hodiny kdy bylo parkoviště  nacpané k prasknutí. Na video jsem natočil pár zdařilých kousků, vyfotil pálení gum (BMW a druhé M7 12ti válec) atd. Za nejlepší auta na srazu považuji krásnou 206, Celicu, Corolu dokonce i golfa (je to pořád jen golf). Na opačné straně žebříčku hodnocení jsem umístil 2 trabanty, příšerný zelený odstín Fabie, červené fábie na plecháčích, ale především 3 škodovky, které by jste nerozeznali od vánočního stromečku. Potkali jsme je už na benzínce, kde to vypadalo jak o vánocích a pořád jsem pod nimi instinktivně hledal dárky, svítili a svítili a svítili, až do doby kdy chtěl i odjet na parkoviště a jedné z nich né a né naskočit motor, jen bl,bl,bl. Vyřešilo to roztlačení. Také jsme se pozdravili s pár louňáky a pokecali s manikem, který  do staré MX5 s vinklovým motorem nacpal turbo za 700 USD, vše měl vyvedeno do kokpitu na notebook, a ujistil nás o výkonu 400 kobil. Cestu domů jsme zvolili společně s jedním lounským učitelem (asi slušný řízek), kterému jsme omylem přejeli na srazu nohu. zpočátku jel před námi, ale David nenechá své stádo 220 kobil napokoji a tak jsme na něj museli občas někde počkat. I přes tmu, jsme natáčel zběsilou cestu domů, vše jsem viděl jen přes objektiv kamery, jen jsem občas mrknul na tachometr, který snad za celou cesty (vyjma město a vesnice) ukazoval okolo 140 - 190 Km/hod. No vše jsem přežil a teď se půjdu mrknout ještě jednou na záběry co jsem natočil.

autor: matneo

Zemědělský rallycross

Určitě jste se všichni, co alespoň občas jezdíte po venkovských „hájvejích“ setkali s naprosto běžným jevem. Jedete si takhle v klídku po silnici a najednou z ničeho nic minete výjezd z pole a to, co před chvílí ještě alespoň trochu připomínalo asfaltku se rázem proměnilo v tankodrom. Traktoristi totiž správně tuší, že po silnici druhé třídy nikdo nejezdí a tak se tu v pohodě prohánějí ve svých nadupaných Zetorech a starosti s blátem nechávají na ostatních. A aby snad odvážlivci, kteří se prohánějí po vidláckých dálnicích netrpěli nedostatkem vzrušení, často vyjíždějí na silnici v nepřehledných zatáčkách bez obav, že by to snad mohlo někomu vadit. Jestliže máte to štěstí, že zrovna nepotkáte pomalu vyjíždějící traktor, máte spoustu setin sekundy na to aby jste si vychutnali ztrátu adheze a hezky si zabruslili  na blátě. Takže závěrem bych snad jen popřál hodně štěstí všem, co brázdí spletité silničky českého venkova a protože nepředpokládám, že by si to někdy vzali vidláci k srdci, tak vám přeji co nejméně setkání s „králem silnic“ – Zetorem.

autor: Vlado

Jak snadno a rychle zk…it Octavii

Už by se skoro mohlo zdát, že jsem posedlý stromečky, ale jsou zkrátka „skvosty“, které mi nedají spát. A v několika následujících řádcích vám přiblížím jeden z nich. Návod na stavbu této nádhery je zcela jednoduchý. Kupte si úplně novou černou Octavii a začněte „zdobit“. V první řadě na ni narvěte 15“ liťáky ze starého modelu ve výbavě SLX, nevím jak vám, ale mě tato kombinace moc nesedí. Dál pak zkrášlete boky auta stříbrnou linkou. A teprve teď se můžete pořádně rozjet. Na přední dveře dejte ty plastový „hajzlíky“ proti obouchání, 3 kousky na přední dveře jsou odpovídající množství, zadní dveře nechte v klidu, vynahradíte si to na pátých dveřích, tam dejte celkem 6 kousků. Další nezbytnou parádou jsou protiprůvanová plexi, na bočních oknech je to věc poměrně běžná, vy jste ale větší borec a tak si nezapomeňte „odprůvanit“ taky okno střešní, myslím, že něco takového se používalo kdysi před dávnými a dávnými lety (když se ještě po Zemi proháněli dinosauři a podobná havěť) na Warťasech. Když už jsme u střechy, nesmíme zapomenout přidat pořádnou anténu, aby té originální nebylo smutno. Co by byl tuning bez odpovídající laufny, a proto na originální výfuk dejte pořádnou dvojitou chromovanou koncovku. Už zbývá jen jediná věc, ovšem bez tohoto, mezi všemi renomovanými tuningovými firmami obdivovaného, skvostu by to nikdy nemohlo být ono. Ano, tímto skutečně nezbytným doplňkem je gumový proužek, který prostě musí škrtat o asfalt, jinak by to prostě nebyl stromek, tak jak ho všichni obdivujeme a uctíváme.

autor: Vlado

Most v obležení

Při každé návštěvě mosteckého okruhu se běžný smrtelník nevyhne slalomu mezi policejními radary. To je celkem pochopitelné. Kluci potřebují vybrat nějaké „dobrovolné“ příspěvky pro pokrytí svých nákladů a kdy jindy je pro to lepší příležitost než v době konání závodů. Vždyť taková koncentrace našlapaných sporťáků se v Mostě běžně neobjevuje, vyjímku tvoří právě závodní víkendy, kdy se do Mostu sjíždí nadšenci z celé republiky i ze zahraničí a výkony vozů přesahující 150 koní jsou téměř pravidlem. Policie tedy správně předpokládá, že tudy vede cesta k rychlým ziskům. Otázkou ovšem je, jestli je nutná účast policejních hlídek v prostoru brány a i přímo na okruhu. Nejspíš asi ano, ale i v tomto případě platí čeho je moc, toho je příliš. Vzhledem k tomu, že zhruba 200 metrů od autodromu stojí pravidelně bílé policejní Mondeo (s radarem), a dalšími zelenobílými nádherami se to v okolí okruhu i na výpadovkách z města jen hemží, nechápu proč je nutná pravidelná přítomnost dvou policejních felicií přímo u brány do boxů (a jak to teprve musí vypadat u brány hlavní). Velmi často se navíc stává, že aby tam klukům od státní nebylo smutno a aby se jen tak nenudili, navštíví je i městská policie. Zajímalo by mě, kde by byli ve chvíli, kdy by je člověk potřeboval. Nejspíš by se výborně bavili někde na společném „pikniku“ u brány.

autor: Vlado

Zkoušky odolnosti

Když jsem začínal psát tento článek dlouho jsem přemýšlel jak začít. Ale jak začít článek, který upozorňuje nato, že nikdo není dokonalý řidič. Většina lidí, co znám, už bohužel svého plecho-plastového miláčka více, či méně pochroumala. Ani já nejsem výjimkou. Naštěstí jsme z toho zatím všichni vyvázli bez větších zdravotních potíží, schválně nezmiňuji stránku finanční, protože ta je vždy smutná.Letmo vzpomínám, kdo boural naposledy a myslím si, že to bylo tak před měsícem, když Vláďa předjížděl zprava a řidič před ním zahnul. A nedlouho před ním boural i druhý Vláďa (alias Vlado). No a právě on si svého pochroumaného plecháče vyfotil a já ho teď mohu ukázat zde. Nutno podotknout, že to dopadlo nadmíru dobře, když si představíme, že to mohl o metr rozflákat o strom, nebo převrátit na střechu. Vyšlo jej to na pouhých 33 000 Kč, z čehož mu pojišťovna uhradila 30 000 Kč (litr pokuta a dva litry spoluúčast). No na to, že auto prakticky nemělo prahy, bouchlé kolo, o zástěrkách mluvit nemusím, to dopadlo celkem levně. Takže si prosím uvědomte, že nikdo nikdy nemůže vědět, co mu zrovna vleze do cesty, kdo kde zabrzdí, odbočí nebo vyjede a když už se chcete zabít, zkuste to udělat tak aby, jste nikoho nezranili. Mějte se.

autor: matneo

 Tree hunters (lovci stromečků)

Abychom návštěvníky našich stránek obohatili o nějaký ten kulturní zážitek, rozhodli jsme se doplnit článek „Vánoční tuning“ o pár obrázků. Tou dobou jsme ještě netušili, že naše večerní projížďka vydá materiál na článek další.Potom, co jsme dali dohromady veškeré potřebné vybavení (auto, benzín a foťák), vydali jsme se do lounských ulic nafotit nějaké ty „tuningové“ parády.Z počátku se to zdálo jako jednoduchý úkol, vždyť běžně je takových strojů plné město, ale tentokrát jako by se po nich slehla zem. Jako kdyby všichni majitelé podobných skvostů tušili, že budeme jezdit s foťákem po městě a schovali své plecháče do garáží a do jiných veřejnosti nepřístupných míst. Dokonce jsme začali spekulovat o tom, jestli se někde nekoná sraz „obložených škodovek“, tak jsme se při hledání bavili alespoň trháním rychlostních rekordů. V jedné liduprázdné ulici se nám dokonce podařilo s Favoritem překonat rychlost 160 km/h, což jsme taky patřičně zdokumentovali.Nakonec se ale dobrá věc podařila a několik skvostů se nám podařilo najít a vyfotit.V případě, že si při pohledu na fotky říkáte, že byste to dovedli vyfotit lépe,  tak vězte, že nám nešlo ani tak o uměleckou fotografii, ale o to abychom byli pryč dřív, než na nás někdo poštve kluky od zelenobílého tuningu a označí nás za tipaře, zajímající se o tuningové vozy tuzemského výrobce. A jak jsme očekávali, tak se i stalo. Cestou domů si na pilota Vaška posvítila Policie České republiky červenou STOPkou. Tvářili se sice, že se jedná o běžnou silniční kontrolu, ale kdo ví, jestli náhodou neměli nějakého tipa (mimo jiné jsme fotili kousek od policejní stanice na sídlišti plném policajtů). Naštěstí kluci odjeli s prázdnou a Vaškova rubrika POKUTY se tak o žádnou novou částku v současné chvíli nerozroste a  dokonce je to prý poprvé, co odjel od policejní kontroly bez pokuty. Doufám, že fotky se vám budou líbit, přestože ty nejlepší kousky zůstaly našemu objektivu utajené a že tak naše snažení nebylo zbytečné.

autor: Vlado

Výlet

Jednoho krásného dne jsem cestou z Ústí nad Labem zůstal trčet v Lovosicích. Cestu Vám jen pro představu nějak nastíním, cesta Lovosice Louny je autem 32 km, bohužel auto jsem v tu chvíli postrádal. Takže co dál, no řekl jsem si, stovky lidí denně jezdí autobusy a vlaky, zkusím jedno z toho. Jenže autobus jel asi za 4 hodiny (a díky povodním jen možná), tak nic, hnedka vedle je vlakové nádraží, instinktivně jsem předpokládal, že pojedou za hodinu tak 2 vlaky. No ale opět jsem se vyděsil, nejbližší odjezd  byl až za 2 hodiny a teď se podržte, po silnici je to tak na 20-40 minut, ten zkur....j (cenzurováno) vlak sem jede asi hodinu a půl. No a to už sem měl dost. Ale vlastně čemu se divit, dyť jsme přeci jen lidé obyčejní a ti z vyšších společenských vrstev si jezdí v nadupanejch kárách s vlastním řidičem. Divil bych se kdyby ňákej šéfik od ČD nebo ČSAD občas zkusil jet od někud někam vlakem nebo autobusem. Takže moje rada zní: pokud Vám zrovna kleklo auto, došel benzín nebo Vás potkalo jiné neštěstí na dopravu vlakem nebo busem klidně zapomeňte. Nezbývalo mi nic jiného, než se obrátit na kamarády. Takže jsem napsal kámošům jestli by pro mne nemohli přijet. Nejdřív odepsal první jednou smskou: sory ale nemám k dispozici teď žádný auto. No pro představu počítejte se mnou, má bratra, mámu tátu a starou a jejich domácí a zároveň i firemní autopark čítá 6 aut (jedno pro firemního řidiče), takže se mi to ňák nezdálo. Odepsal sem mu, že mu dám na benzín atd... . Odepsal, že je to k nevíře a slovy ty v..e (cenzurováno) máme 5 aut a když potřebuješ není ani jedno (náhodou mají zrovna 2 v servisu, jedno si pučila stará na cestu do prahy,jelikož se jí vlastním asi nechtělo, a zbytek nevím) a že o benzín nejde (to mu věřím, jelikož si na benzín poslední dobou nechal přispět jen jednou). No nic třeba se mu nechtělo. Chápu (měj se Ondro). Napsal jsem dalšímu, věděl jsem, že je v práci v Podbořanech a cesta z Podbořan do Lovosic je asi 80-90 kiláků a tak jsem v něj moc nedoufal. Hned mi volal zpátky, nechal si nastínit mou situaci a pak řekl onu krásnou větu: OK, jedu pro tebe. A skutečně pro mě přijel. Vše by v tu chvíli bylo dokonalé, ale zajel pro mne před vchod na nádraží. Sedl jsem si, poděkoval a slíbil mu pusu. Na benzín nechtěl taky nic. Jenomže když jsme vyjížděli od nádraží (asi během 10 sekund) málem jsme zleva trkli do zelenobílých orgánů, kteří nám zatarasili cestu. Vyskočili a sdělili nám, že si máme připravit doklady a dobrou výmluvu. Pak učinili přednášku - vjezd na zákaz vjezdu, výjezd z jednosměrky. Jeden obhlédl auto a zeptal se: jak jste mohl projít technickou, když vám přečnívají kola, atd.. Tak jsme mu vysvětlili že je to ve velkým techničáku zaneseno,... No světe div se ale byl poněkud rozumnější než naši milovaní lounští orgáni a dal nám za to 2 kila. Ještě si neodpustili nás eskortovat z města a rozloučit se slovy přejeme příjemný den pánové. Hned jsem to vyndal z peněženky a podal kamarádovi, on odmítl a zaplatil. Takže ani benzín ani pokutu zaplatit nechtěl, asi čeká na tu pusu (měj se kámo).

autor: matneo

Vánoční tuning

 Možná si právě říkáte, proč uprostřed léta píšu o Vánocích, řeč ale nebude ani o svátcích, dárcích nebo o cukroví, ale o stromečcích.

Jistě jste se již na našich silnicích setkali s „našlapanými“ stroji, schovanými pod nánosem odrazek, světýlek, nálepek, gumových lišt, popř. nevzhledných plastů nalepených, všude tam, kam by je někdo, kdo má alespoň trochu estetického cítění, v životě nedal. Ano i tací lidé jsou mezi námi – stromečkáři – lidi bez nejmenší špetky vkusu, schopní pohřbít jakékoliv auto pod hromadou blikátek a hejblátek. Nejčastějším objektem zájmu a úprav těchto „tunerů“ jsou postarší škodovky, ale mnohdy se podobným parádám nevyhnou ani novější nebo alespoň dražší vozy. Zkusil jsem se, tedy alespoň na papíře, vžít do situace podobného individua. Dejme tomu, že jsem úchyl bez vkusu a moje stará dobrá „stodváca“ se mi zdá moc sériová. Vezmu to tedy pěkně od předu, sériový nárazník není pro mě to pravé ořechové, tak co třeba zkusit ten z Felicie r.v. 94-98, co na tom, že tam tak úplně nepasuje, pár šroubů a kus rezavého drátu to spraví. Další na řadě je maska chladiče, tady se opět vrátíme k oblíbené felicii, tentokrát ovšem k faceliftované verzi. S chromovanou maskou budu maximálně IN a prakticky zadarmo budu mít image Superbu (obdobná Š120 s chromovanou maskou je nejspíš noční můrou, všech, co se postarali o vzestup image mlaboboleslavských výrobků – pozn. autora). Pro někoho by mohlo být problém, jak novou masku dostat na staré auto, já si ale poradím. Tady opět pomůže můj oblíbený drát a jednoduchým způsobem už ta paráda sedí na původní masce. Novým objektem zájmu se stává kapota, tady nalepím kryty žebrování z černého plastu, protože nemám vkus, tak se mi to vážně líbí a přidávám na kapotu ještě další pár plasťáků, nevadí, že pod nima žádné otvory nejsou, ale budu s nima úplně boží. Každý tuner ví, že kola dělají auto a protože i já jsem uvědomělý občan, tak nenechávám kola bez povšimnutí. Pečlivě zvažuji všechny alternativy a ve finále se rozhoduji, jestli nalakovat plecháče na bílo nebo sehnat nějaké parádní poklice. Poklice vítězí, viděl jsem fakt super kousky v Ředhošti na trzích (vietnamská tržnice nedaleko Loun-poznámka autora), vypadají jako liťáky s kotoučovýma brzdama (divili byste se, ale ty parády fakt existujou, na vlastní oči jsem je viděl a dokonce na autě, fakt hnus – pozn. autora) a jakmile je hodím na auto, budu ještě víc boží.Neméně pozornosti si zaslouží moje slicky. Tady stačí trocha bílé barvy na zvýraznění nápisů na boku pláště: „Barum 155/70 R13“, ať všichni vidí, že se mám čím chlubit. Teď střecha viděl jsem pár týpků, co měli na „šádině“ podélný nosiče z feliny, musím to mít. Málem bych zapomněl na anténu, co by to bylo za tuning bez pořádný antény, taková správná tunerská anténa musí mít nejmíň 2 metry, opět nenechávám nic náhodě a pro jistotu montuji hned 3 kousky odpovídající délky. Rádio sice nemám, ale nevadí, hlavně, že jsem boží. Dalo mi to spoustu přemýšlení, ale nakonec jsem se rozhodl vyšperkovat boky auta gumovou otěrovou lištou. Abych byl ještě mnohem víc boží, dám tam ty lišty po 3 párech, nejenom, že to skvěle vypadá, ale navíc si tak ochráním stále ještě původní lak, který tak výborně ladí se rzí. Také dveře jsem ještě doplnil o další efektní prvek – takový ty gumový potvory s odrazkama, co brání otřískání dveří při otevření (doufám, že všichni pochopili o co jde, protože já fakt nevím, jak se tomu říká – pozn. autora), a zase platí, čím víc, tím líp, proto dávám na přední dveře 4 a na zadní 2 kusy. Problém, jak vytunit prahy za mě vyřešila koroze, po celé délce prahu teď mám super nasávací otvory, skoro jako Ferrari.Už jenom zadek auta a tuning mám hotový. Tak v první řadě jsem na víko motoru naplácnul pořádný křídlo, takový to parádní, co se mi líbilo už když jsem byl malej (všichni si snad vzpomenete na jediný tuningový doplněk, co se dal za totáče na škodovku sehnat – pozn. autora) a nalepil jsem na něj pár odrazek pro větší efekt. Časem tam dám ale něco většího, našel jsem totiž v garáži kus plechu, tak až budu mít někdy čas tak si z něj vyříznu křídlo, jako mají „Wé-eR-Céčka“. Nárazník jsem nechal původní, chtěl jsem zkusit opět felicii, ale bohužel mi došel drát a tak bych ho neměl čím přimontovat. Tak jsem ten originál vyšperkoval alespoň trochou odrazek a taky jsem tam přehodil espézetku. Pod nárazník jsem namontoval 3 páry mlhovek a taky 2 nezbytné gumové pružky, které při jízdě škrtají o asfalt a bez kterých by všechny předešlé úpravy neměly smysl.Za zadní okno jsem dal pár plyšáků a 4 brzdová světla. Když teď v noci šlápnu na brzdu, rozlije se za mojí hustou károu rudá záře, která celkem v klidu osvětlí několik set čtverečních metrů.Teď už se jen musím postarat o pořádný zvuk. Základ všeho je koncovka, ta moje je z lešenářské trubky navařené na tu původní a aby toho nebylo málo druhou trubku jsem připevnil na druhou stranu, bohužel ještě pořád nemám kvalitní drát, tak jsem musel použít tunerova nejlepšího přítele – lepicí pásku. Aby výfuk nejen dobře vypadal, ale měl i skvělý zvuk, vyvrtal jsem do tlumiče několik desítek děr. Zvuk je teď naprosto skvělý a ve vysokých otáčkách dokáže narušit i betonovou zeď.Pro maximální efekt jsem malířským válečkem namaloval přes celé auto závoďácké proužky á la viper.Teď už zbývá jen pár nálepek: „No Fear“, „Remus“, „Sony“ a „Tuning Car“ to jistí.V budoucnu už plánuji jen přestavbu na LPG, jednak abych trochu zkrotil to ohromující stádo koní pod kapotou a taky jsem slyšel, že LPG je letos tuningový hit.Teď už je moje nadupaná kára připravená na pořádnou projížďku a musím říct, že mám opravdu úspěch. Každý se za mnou otáčí a všechny kočky, co potkávám na mě ukazují a  smějí se na mě. Asi mě chtějí. Popravdě řečeno, vůbec se jim nedivím, takovej borec v maximálně hustý káře… Nemaj to lehký, ale snad se na všechny jednou dostane. Celý příběh i „tuningový“ postup je smyšlený (inspirovaný pouze výtvory, spatřenými na českých silnicích a dálnicích), ale pokud jste se v něm poznali, tak je mi vás upřímě líto.

Závěrem bych měl jednu radu pro všechny, co se do podobné parády chtějí pustit:

Vy...te se na to! (cenzurováno)

 V případě, že na „opravdovský“ tuning nemáte momentálně finanční prostředky (jako já), odložte to radši o pár měsíců nebo let (můj případ) a pak si to vynahraďte. V případě, že nemáte vkus, tak potom je pro vás tuning mrtvá záležitost a vyšperkování auta omezte na dálniční známku. P.S. Během psaní tohoto článku jsem několikrát letmo kouknul z okna a zahlédl jsem několik opravdových vychytávek, o kterých už padla řeč. Jsou to např. Škoda 120 (105? 130? …) – oblíbený nosič z felicie, Renault Clio 1. generace a Škoda Felicia – oba shodně střešní spoiler z černého plastu a falešné nasávací otvory na C-sloupcích z téhož materiálu. Jsou to sice drobnosti, ale těma to začíná.

autor: Vlado

Most

Autodrom Most 11.8.

V neděli jsme si naplánovali výlet na autodrom Most, jeli se zde závody Škoda Octavia cupu a Pick-upů, dále zde byla exibice Trucku Stanislava Matějovského proti vozu ferrari. Dále také závody divize 4, pohár AČR, a další.

Nás ale hlavně zajímali závody škodováckých nákladáčků, jelikož se jich zůčastňuje náš kamarád Vladimír Myslivec. I když jsme nebyli při pátečních a sobotních jízdách a vlastně jsme ani nestihli nedělní kvalifikaci, víme že mu to moc nejelo. Proto také startoval do hlavního nedělního závodu z 19. místa. Těsně před závodem ale okruh zmokl. Do začátku závodu ale trať z velké většiny oschla a snad všichni jezdci nasadili suché gumy. Po startu se na okruhu vytvořili skupinky jezdců. Námi sledovaný pick-up se držel poslední ve skupince po 3 autech. Musím podotknout, že hned po startu se dostal asi o 3 místa dopředu a tak ve skupince jezdil na 13-14 místě. Netrvalo dlouho a začal jezdce před sebou dojíždět, jednoho během 2 kol předjel. Dalšího začal dojíždět asi 6 kol před cílem ale dostal v zatáčce za zatáčkou Matador hodiny a vylétl z trati, hned se ale vrátil a začal znovu. Nakonec vyjel na trávu ještě jednou. Ale 2 kola před cílem nakonec předjížděcí manévr úspěšně zvládl a dojel na 10. místě.

Nicméně pokud by někdo z Vás zavítal do boxů už po 2 by mohl obdivovat holky od týmu Šroma. Slečny jsou tam 4, hubené krásné a hlavně na nich buď nešetřila příroda nebo někdo slušně sponzoroval nějakou plastickou kliniku. Ale kdo neviděl neuvěří, když se tyto slečny procházejí po boxech práce ustává a nikdo nezůstane v klidu. Už jsme se pokoušeli je 2x nafotit ale není to věc jednoduchá. Nicméně něco jsme nafotili.

Takže příště (30.8.) se už těšíme na další drama.

autor: matneo